Ze stínů

"Kam spěcháš, holubičko bílá," otočil se mrštně kolem trámu pod pavlačí a zastoupil jí cestu.
"K Židům," zarazila se, "po-potřebujem do kuchyně..."
"Neuteč mi, dneska ne," pohladil ji hřbetem prstů po rukávu, "viděl jsem, jak jsi po mě koukala, kuchařinko."
"Nech-nechte mě, pane. Mám práci."
"Pane? Co myslíš, že jsem? Jsem člověk jako ty," smál se a pokusil se ji chytit kolem pasu.
Odstrčila ho, ale konečně k němu zvedla oči. Krev ji pálila ve tvářích.
"Kdo jsi vlastně? Proč chodíš k Domu, ale nikdy nevstoupíš?"
"Zbytečné otázky, krásko moje, úplně zbytečné. Kdy budeš mít trochu času, to mě zajímá."