405 není víc než Jedna
Rubašov klečí na zemi. Ruce svázané za zády. Má za sebou dlouhou, opravdu dlouhou cestu po schodech. Až do těch nejhorších útrob nejhoršího stavení v celé zemi. Na pokraj jícnu pekla. Okamžik. Poslední. Na temeni hlavy ucítil chladnou hlaveň. Cvak. Nic. Cvak cvak. Jeden z mužů se otočí na druhého. Nezapomněl Gletkin, ta hlava děravá, už zase objednat náboje? Po chvilce dorazí Gletkin a přisvědčí. "Budeme ho muset pustit." "Cože? Pustit?" Zahřmí hlas zpoza dveří. Je to Josif Visarionovič Číslo Jedna. "Ano, nemáme náboje." "No tak dobrá... když není jiná cesta." Odmlčel se. "Zajdeme si všichni - Gletkine - Rubašove - na zmrzlinu."
Jestli si to dobře pamatuju, končí knížka těsně před výstřelem. Takže se to (pro mě - za mě) takhle klidně mohlo odehrát...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Komentáře Drabble 2026 (4)
...
gleti
drsné doba
A není to vlastně hrozný, že…
Lady Peahen
A není to vlastně hrozný, že to takhle klidně mohlo být?
Mně na tom přijde nejhorší,…
Vé eŠ
Mně na tom přijde nejhorší, že tuhle knížku si klidně mohl s dostatečným předstihem přečíst Slánský. Ale možná to četl právě se zmrzlinovým koncem a tak měl nerealistická očekávání...
Slánský moc dobře věděl…
Lady Peahen
Slánský moc dobře věděl. Šváb ještě líp. V Rusku si vnitrostranické čistky odbyly už ve 30. letech. Oni si prostě věřili, že místo nich půjde od válu třeba Zápotocký nebo Gottwald. Životopis Husáka je v tomhle docela poučný.