Co třeba vzít si inspiraci z minulosti?

„Elise,“ řekl s takovou zvláštní měkkostí, „jsou věci, o kterých s tebou nemůžeme mluvit.“

Antonie se ušklíbla. „Myslíš to, že všichni tři pracujeme pro vládu? Ona to nikomu nepoví.“

Elišce spadla brada. 

„Cosette a Doramo ti to taky neřekly, ne?“ mrkla na ni teta.

„Ne. Ale zato mi vyprávěly, jak zachránily Andělu Caletkovou – tenkrát ještě Vršákovou – před její tyranskou zaměstnavatelkou. Díky zprávě v novinách a naaranžování jejích šatů u Štítkovských mlýnů se jim podařilo všechny přesvědčit, že se utopila ve Vltavě.“

Madi ji soustředěně poslouchala. „Mám taky předstírat, že jsem mrtvá? To už jsem jednou udělala. Ale stejně mě našli.“