Ohromení

Uslzená Sylvie hladí Slávčiny poničené vlasy, zděšeně poslouchá Drahošovo vyprávění.
Slávka se snaží o povzbudivý úsměv: „Je to za námi. Abych nezapomněla…“ Zachrastí ranečkem svázaným z šátku. Je plný těžkých valounků. „Sbalila jsem vydlakovo zlato. Rozdáš ho těm okradeným?“
Sylvie přisvědčí.
„Vracíme se do Budče, už jsme tam měli být. Ale nejdřív vám musíme s Drahošem něco oznámit.“
Drahoš dívku obejme: „Chceme se co nejdřív vzít.“
„Cože? Ale to přece… Děti… Tak rychle?“ Zaskočená Sylvie se obrátí na Vulpesovy: „Copak vy nic neřeknete?“
Xénie se jen tiše usmívá.
„Prošli spolu ohněm a nerozdělilo je to,“ promluví Evžen. „Myslím, že můžou.“