Příjezd

Tenkrát člověk bral život jako dobrodružství - octnout se v pozemském ráji, tak jsem to vnímal, že i srdce plesalo přeskakujíc beránky plující po obloze. Divočina lákala na svou tajemnost a neprostupnost, která začala první minutou mňoukáním timálie.

Vzpomínky bublají a klokotají tím, co se namotalo na ty zidealizované představy, které si pak člověk nese s sebou spíš jako pytel kamení, než jako sáček exotického peří, který ale má už sbalen navždy a musí ho chtě nechtě tahat.

Horko prostupovalo vším lehkovážněji a zarputileji svým nočním dechem, kdy se poprvé přijelo a kdy poprvé zachrastily klíče za důkladného dohledu obrovské kudlanky.