První úkol

Poštmistr si na nedostatek podřízených nemohl stěžovat. A stále přicházeli další.
Třeba teď.
Démonka.
Dělal s Přeměněnými dost dlouho na to, aby je poznal na první pohled.
Byli dobří. Vlastně ti nejlepší kurýři, jaké by mohl mít.
„A tady,“ prováděl tu novou, „máme nedoručitelnou poštu. Třeba tohle.“
Na obálce nebyla adresa. Jenom kresbička.
Dům. Vysoká úzká okna. Věž. Zeď, zpoza které vykukují stromy. Zahrada? U vchodu váza, v ní bohatá kytice. V pozadí hory.
„Nenapadá tě co s tím?“
Usmála se.
Adresu poznala.
Zase se podívá domů; tam, kde to všechno začalo. Kde se poprvé probudila...
„Já to tam doručím.“