Letos bych našla hned několik drabblí, s nimiž jsem tak nějak spokojená. (A taky pár dalších, které považuju za děsný kýč.) Nakonec jsem do výběru zvolila Rusalku, protože má podle mě určité kouzlo, aniž by příliš tlačila na pilu. A miluju příběhy, v nichž se nadpřirozené velmi přirozeně míchá s... přirozeným. Nebo tak nějak. ;)
Oheň kreslí stíny po stromech, spolužáci jsou opilí a Mara někam zmizela.
„Kde je Mara?“
„Kde by,“ odpoví, „je to rusalka, ne? Běhá po lese a láká poutníky do hlubin.“
Smějí se, pitomci. Rusalka, tu přezdívku jí vymysleli, že má zelené oči a věčně mokré vlasy.
Přitom ona jen miluje tu chladivou vlhkost, když jí pramínek vody stéká po zádech.
Nejhezčí holka z ročníku. Moje Mara.
Stojím na okraji lesa.
„Maro,“ hlesnu nejistě.
„Tady jsem,“ ozve se ze tmy. Vykročím tím směrem.
„Maro?“ volám a pod nohama mi měkce čvachtá bláto.
„Pojď... už jsi skoro u mě.“
A já jdu.
Téma: smrt v hlubinách
Velmi volně inspirováno povídkou Kouzelné vody klín od Catherynne M. Valente. Česky vyšlo v antologii Trochu divné kusy 3. Vřele doporučuju. Tu povídku i tu antologii.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Název tématu ten příběh tak
Rya
Název tématu ten příběh tak pěkně doplní....
Brrrr!
Skvěle strašidelné, i bez tlačení na pilu.
Krásná a děsivá snad ještě
strigga
Krásná a děsivá snad ještě víc, než když jsem ji četla poprvé.. :)
Páni, tak tentokrát mě
Julie
Páni, tak tentokrát mě opravdu výběr zachránil před prošvihnutím úžasného drabblu.
To jsem ráda, že se líbí. :)
Wee-wees
To jsem ráda, že se líbí. :)