Prohlížel si její tvář. Stárla. Poslední dobou víc a víc.
„Najděte ji, prosím. Vyřiďte, že už jsem odpustila,“ hlas přecházel do šepotu a vytrácel se, jak schovávala hlavu do dlaní.
Náhle se probrala z letargie a v očích měla zase svou dřívější autoritu a rozhodnost: „Tady v truhlici je třicet stříbrných prutů. Nešetřete s nimi, ráda zaplatím každému, kdo pomůže najít moji dceru.“
Doma na tvrzi mnohokrát slyšel předčítat z knihy, kterou mají mudlové v takové úctě. Třicet stříbrných… Pamatoval si ta slova. Byla cítit zradou a krví.
„Přísahejte, barone, že ji najdete. Přísahejte.“
Zachvěl se. Zimou to nebylo.
„Přísahám.“
So, 2010-04-03 18:50 — angie77
Ufff
Zajímavé téma. Tak trochu mi z něj jde taky mráz po zádech...
So, 2010-04-03 00:26 — Lejdynka
Au. Bolí. Ať nepřísahá,
Au. Bolí.
Ať nepřísahá, prosím.
Zase bych chtěla pokračování.
So, 2010-04-03 17:58 — Jacomo
Já bych něco řekla, ale to
Já bych něco řekla, ale to bych si na sebe upletla bič. Tak budu mlčet jako hrob a radši psát. Abych pak mohla říct.
Pá, 2010-04-02 18:45 — Affaia
Výborné
Taky jsem musela číst víckrát. Opravdu působivé.
Pá, 2010-04-02 18:15 — ioannina
Jé, tuhle dobu mám ráda.
Jé, tuhle dobu mám ráda. :-))
Pá, 2010-04-02 16:38 — Rebelka
Zajímavé postavy!
Musela jsem si to přečíst dvakrát, aby mi úplně došly souvislosti, ale teď tleskám. To téma je velice zajímavé a neokoukané, klidně by vydalo i na něco delšího. Žasnu, kolik jsi toho do těch sta slov obsáhla.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit