Náthú žil ve vesnici celý rok, ale náhle ho přepadl takový stesk, jako už mnoho let ne.
„Co tě trápí, synu?" ptala se ho Mésúa.
„Čas nové řeči mi vehnal do žil černé mravence. V noci jsem slyšel své bratry a skoro běžel za nimi. Ach matko, odešel jsem z džungle nadobro, proč mě to dál táhne zpět?"
Pohladila jeho dlouhé vlasy. „Proč jsi neběžel?"
„Jen proto, že tvůj syn utíkal se mnou a nedal se zahnat. "
Mésúa se usmála, zvedla chlapce a vysadila ho Mauglímu na ramena. „Jen jdi. Jdi za svými přáteli. Však se oba brzy vrátíte."
Út, 2010-04-06 20:59 — angie77
Nádhera!
Úžasně dojemná scénka. Kanonické a moc pěkné. Černí mravenci v žilách mě dostali...
Út, 2010-04-06 03:07 — Ebženka
Super!
Skvělá atmosféra, Sothis!
Po, 2010-04-05 17:32 — ioannina
Další, která vytáhla milovanou knihu mého dětství.
Tohle jsem jako dítě pokaždý obrečela - že Mauglí odešel z džungle. Ale tvůj důvod, proč neběžel za bratry, je krásný a konečně mě s tím smířil. Možná za to může i ta svoboda a důvěra, kterou mu Mésúa dává.
Pokud si vzpomínám, kánon to staví jako buď-nebo.
Ale on je oboje.
A uznání toho z lidský strany mi tam vždycky chybělo.
Díky ti za něj.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit