A bylo jaro. Začalo to na jaře. A pokračovalo létem, podzimem, zimou... Už to bylo několik let. Stále se neomrzeli, stále se zbožňovali. Každou noc usínali pevně přitisknutí k sobě, pravidelný rytmus srdce i oddechování je vzájemně ukolébalo. Minuty, hodiny, dny, co na tom záleží. Společně běhali po lukách, byli na lovu, společně snili, společně... žili.
„Jenže co bude dál?“
„Jak... co bude dál?“
„Co bude... po jaru?“
„Zemřeme.“
Neměl strach. Tentokrát věděl, že po jaru bude konec pro ně oba. Už žádná vábení, žádné pošťuchování se v trávě, žádné další hry. Bude konec Sultána i Tyrla. Nezbývá než výt.
Po, 2010-04-05 10:08 — Danae
To je parádní! Více Babičky!
To je parádní! Více Babičky!
Ne, 2010-04-04 23:09 — Lejdynka
Rozkošné! A super originální,
Rozkošné! A super originální, tohle by mě v životě nenapadlo.
Líbí, líbí. A poslední věta je - prostě dokonalost.
Ne, 2010-04-04 22:24 — Jacomo
Já taky vyju! Nadšením.
Já taky vyju! Nadšením. Výborně napsané a ta pointa... Mňam.
Ne, 2010-04-04 21:08 — Kleio
Dobrý! Já čekala, o kom to
Dobrý! Já čekala, o kom to asi píšeš. Tohle jsem tedy opravdu nečekala. To je pěkný!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit