"Než se vrátím, jsi zde paní. Dávám ti klíče od všech komnat," řekl černokněžník. "Pamatuj si, do dvanácti můžeš vstoupit, ale třináctou neotvírej, sic se ti zle povede."
Princezna s vážným výrazem přijala svazek klíčů.
V následujících dnech princezna procházela komnaty jednu po druhé. Až stanula před třináctými dveřmi. První den kolem nich chodila, druhý den otáčela v rukou poslední klíč. Třetí den se rozhodla, že dveře otevře. Ale ouha! Klíč do zámku nezapadl na první ani na druhý pokus...
Černokněžník v dáli se jen tiše chechtal, kdykoli pomyslel na princeznu, která je jistě za svou nemístnou zvědavost náležitě vytrestána
Pá, 2010-04-09 14:39 — Aries
Já jsem si odmalička vždycky
Já jsem si odmalička vždycky říkala, co průšvihů by si pohádkoví hrdinové ušetřili, kdyby ten klíč od té třinácté komnaty prostě nedostali, takže by tam nemohli. No a vida
Pá, 2010-04-09 00:48 — Lejdynka
Chudinka malá, vždyť je jen
Chudinka malá, vždyť je jen zvědavá! Ale pořád lepší, než modrovousovská tradice usekaných hlav.
Originální, líbilo :)
Čt, 2010-04-08 22:24 — neviathiel
To je rafinované. :-) a
To je rafinované. :-) a zákeřné. Co taky čekat od černokněžníka
Čt, 2010-04-08 21:22 — Umeko
Lstivý kouzelník :)
Jenže jak se pozná nemístná zvědavost od místné?
Čt, 2010-04-08 21:21 — Aveva
Ale to od něj bylo vyloženě
Ale to od něj bylo vyloženě zlomyslný! Prevít :o)
Čt, 2010-04-08 20:19 — Profesor
Ha, ha. Chytrý černokněžník.
Ha, ha. Chytrý černokněžník. Zajímavé pojetí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit