"Každý máme svého kostlivce ve skříni, že, slečno," řekl snaživě zelinář. A polkl.
Nechápavě se na něj podívala a zaplatila.
V pochmurném podkrovním pokoji osvětleném pouze svíčkami a několika pochybnými neonovými dekoracemi Sunako klečela na zemi a bavila se se svými nejlepšími přáteli.
"Knižně to určitě nemyslel, díval se tak podezřívavě... Představ si to, Josephine. On si snad vážně myslí, že vás zavírám do skříně! To bych přece nikdy neudělala!"
Přistoupila ke kostře a narovnala jí pštrosí peří na klobouku.
Oba anatomičtí figuranti, Hiroshi-kun i Akira-kun, s ní vřele souhlasili.
K čemu by taková věc mohla být dobrá?
St, 2010-04-14 20:33 — Birute
To by jí jemnocit nedovolil
Sunako-chan ve svém živlu! Krásně atmosférická minipovídka - jako bych hrdinku viděla před sebou v družném hovoru se svými věrnými kamarády.
Út, 2010-04-13 22:13 — Danae
Tohle drabble mě tak
Tohle drabble mě tak navnadilo, že jsem si musela o Yamato Nadeshiko něco zjistit. A jak to tak vypadá, tvé drabble se černým humorem vyrovná šílenému originálu ;)
Út, 2010-04-13 23:15 — Ebženka
díky,
ono je to skoro až moc explicitní - ale tenhle fandom mě prostě napadl první. Vždycky, když jsem si chtěla vymyslet něco jiného, se mi před očima zjevila nablýskaná lebka Josephine omotaná péřovým boa. :-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit