Skříň? Jaká skříň?
"Každý máme svého kostlivce ve skříni, že, slečno," řekl snaživě zelinář. A polkl.
Nechápavě se na něj podívala a zaplatila.
V pochmurném podkrovním pokoji osvětleném pouze svíčkami a několika pochybnými neonovými dekoracemi Sunako klečela na zemi a bavila se se svými nejlepšími přáteli.
"Knižně to určitě nemyslel, díval se tak podezřívavě... Představ si to, Josephine. On si snad vážně myslí, že vás zavírám do skříně! To bych přece nikdy neudělala!"
Přistoupila ke kostře a narovnala jí pštrosí peří na klobouku.
Oba anatomičtí figuranti, Hiroshi-kun i Akira-kun, s ní vřele souhlasili.
K čemu by taková věc mohla být dobrá?