Nauč mě řídit...

Slunce venku už začalo svítit a nastalo jaro. Pro Draca to byla nejlepší příležitost, kdy by mohl vyzkoušet svůj dárek k narozeninám.
„Moc děkuju, teto, je fakt krásné.“ rozplýval se mladík nad lesklým černým sporťákem. „Naučíš mě řídit?“ Tato otázka Bellu zaskočila, řekla si, že to nemůže být žádná věda.
„Jistěže…“
* * *
„Přidej… Zahni. No tak… Brzdi, chceš mě zabít?!“ ozýval se její ječivý hlas a Dracovi začaly docházet nervy.
„Ještě jsem se nehnul ani z místa.“ namítl a donutil jí, aby konečně otevřela oči.
„Zprava dobrý.“ řekla, aby zahnala svůj vlastní strach, a Draco šlápl na plyn.
„Brzdi… Notak, pomalu!“