Na počest našeho Bábovky

Když jsem se narodil, byl jsem jedním z osmi dětiček. Sourozenci postupně zmizeli, až jednou jsem se i já probudil a byl jsem sám na úplně neznámém místě. Zase tak moc mi to nevadilo, měl jsem pro sebe domeček, kolotoč a každý den přísun čerstvé stravy. I na mazlení občas došlo, jinak jsem hlavně spal, jedl, myl se a běhal. Když to tak hodnotím zpětně, bylo to dost jednotvárné, ale já jsem si nestěžoval. Pak jsem umřel a sleduje vše shůry jsem se těšil, jak po mně budou všichni truchlit. Jenže ti zrádci si do druhého dne pořídili nového křečka.