Jako dítě jsem nebyl příliš oblíbený, kamarádi (pokud je tak mohu nazvat), se mi smávali, že bych neulovil zajíce, ani kdyby měl zlomenou nohu.
Snažil jsem se zesílit a když mi bylo patnáct, dokázal jsem vysledovat kance a skolit ho jedinou ranou oštěpu.
V šestnácti jsem potkal Ji, byla krásná, její oříškové oči se na mne smály a věděl jsem, že bude mou.
Když jsem se v pětatřiceti stal náčelníkem vesnice, měli jsme už deset dětí, každé bylo nádherné vlastním způsobem.
Teď tu ležím pod topolem s šípem v prsou. Jak si můžou lidé myslet, že jsem jen smrdutý ork?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit