pomalu a rozvážně

Beznaděj. Apatie. Nechuť k čemukoliv.
Cítila z něj všechno a nic, tak nečitelný a tak zřejmý. Rozhodla se v okamžiku, přijede za ním.
Telefon jí vypadl z bezvládné ruky na postel. Zírala do stropu. Vlasy měla poházené okolo své hlavy jak sluneční paprsky. Rámovaly její bledý obličej na kterém nebyla znát jediná stopa emocí.
Nesnášela cestování víc než co jiného, ale...
Už dlouho ho neviděla.
Bude si muset zabalit.
Trvalo jí to několik hodin. Každou svou knihu brala v potaz, žádná nemohla být opomenuta. Výběr nebyl jednoduchý a nakonec zacvakla dva plné kufry.
Před odchodem si natáhla světlé jelenicové rukavice.