Komu se nelení...

Na obrázcích vždycky figuroval úplně vzadu, většinou zaujatý něčím mnohem důležitějším než pochod do práce. Byl prostě ten sedmý trpaslík. To jelito, na které musí ostatní dávat pozor. Vždycky to tak ale nebylo.
Před několika lety se mu podařilo prosadit, aby se o vedoucím skupiny pravidelně hlasovalo. Proč ho tehdy zvolili jako prvního, to doposud nepochopil. Pamatuje si to však, jako by to bylo včera. První den zaspal. Druhý den zabloudili cestou k dolu a snad by ani nenašli cestu zpátky, kdyby pro ně Sněhurka neposlala ty své ptáky. Od té doby razí heslo „komu se nelení, tomu nech velení“.