Dopadli jsme na postel.
Sakra! Vážně jsem litovala, že u sebe nemám hůlku, protože svléknout chlapa bez kouzel není žádná legrace. Zvlášť když se soustředíte na něco jiného… třeba na jeho dokonale tvarovaná ústa.
Na to, že bylo Luciusovi přes padesát, měl dokonalé tělo, štíhlé a pevné, a mě nikdy neomrzelo zkoumat ho rukama i ústy a zapisovat si do paměti každé napnutí svalu, každý tlumený vzdech.
Konečně bylo všechno oblečení dole a naše těla se propletla.
Ať už si o něm ženy myslely cokoliv – a představovaly si, jak je skvělý milenec – neměly ani tušení, jak dokonalý je... pro mě.
Povídka opět patří do mého cyklu Ze života Malfoyů. Ti, kdo povídku četli, ať to berou jako ochutnávku:) A těm, kdo ji nečetli, se to snad bude líbit i tak:)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit