Tak trochu vražda

Se směsicí respektu a opovržení potěžkala zbraň. Táta měl pravdu, jeho 357-Magnum nebyla bouchačka pro holčičky. Teď ale musela jednat rychle a bez rozmyslu, než ji přejde odhodlání.
Simon na ni čekal u domovních dveří.
„Nemysli si, že nevím, co se chystáš udělat,“ poznamenal docela lhostejně.
Krátce zavřela oči a snažila se nemyslet vůbec na nic, aby potlačila slzy. Pak zavedla Simona na kraj lesa.
„Je na čase s tímhle definitivně skoncovat.“
Na její slova se jen pousmál a objal ji.
„Blázínku,“ zašeptal jí do vlasů.
Vší silou ho odstrčila, až se oba zapotáceli…
A potom svého imaginárního přítele zastřelila.