Jen tak tak

Půda.
Zvířený prach.
Jen jeden paprsek slunce statečně a marně bojuje s přítmím.
Zarachocení.
Vylekaná sova.
Do království pavouků, myší a netopýrů pronikají děti.
Tři.
Dva kluci.
Holka. Zazní pár slov. Přítmí prolamují malé záblesky světel.
Potichu.
Odložená košťata.
Ticho ruší jen praskání červených jiskřiček. Vítězná bitva s pavouky.
Zámek.
Chvilka zápasu.
Tajné dveře, podkroví. Knihovna, krabice starých hraček.
Průzkum.
Hračky nelákají.
Opatrně vrací na vršek knihovny minulou zápůjčku.
Zapraskání.
Nenadálý příchod.
Rychlý ústup. Tři mladí nezvedení... Mizí. Svištění košťat.
Úsměvy.
Vyšlo to.
Protentokrát. Úklid posledních důkazů. Pavučin. Prachu.
Sobota.
Slunce pálí.
A klidný (zatím) víkend slibuje spoustu zážitků. Kouzel.
Drabblátko k mé HP FF povídce Dopis.
Pokračování drabblete Večer... Jen o hodně, hodně později.