8 V pasti

Chyběl sotva metr, aby na ni dosáhl, když ho cosi popadlo za koleno a vzápětí měl celou nohu omotanou pevnými lepivými vlákny. Odporná pavučina ho chytila jak mouchu a nezadržitelně táhla ke dnu. Nehluboký potok se proměnil ve smrtící veletok.
Z pokusu o záchranu se stal zoufalý zápas o život.
Já pitomec, vyl Bořek v duchu.
Pro tmu a chlístání rozbouřené vody téměř neviděl. Soustředil se hlavně na to, aby se nedal strhnout pod hladinu, zadržoval dech, ze všech sil bojoval se zákeřnou smyčkou jako šílený, ale čím víc se snažil vymanit, tím víc se zaplétal. Chtěl se zapřít o dno, ale kamsi se propadlo, jako by v mělkém korytě zela hluboká díra.
Vlny se mu přelily přes obličej. V panice se začal nazdařbůh ohánět nožem. Už mu bylo všechno jedno, hlavně aby se dostal ven.
Vtom nožík v křečovitě sevřené dlani zavibroval. Zachytil magické vlákno! Bořek zabral a sevření po chvilce úsilí trochu povolilo.
Náhle znovu dosáhl na dno. Nejistě se postavil. Nůž se třásl ve ztuhlých prstech, v nose pálila a štípala voda, drkotající zuby mu poranily jazyk. Nejradši by vylezl na břeh, lehl si tam a…
Až po chvíli si uvědomil náhlé ticho.
Dívka se přestala zmítat a vlnobití ustalo. Vznášela se těsně pod hladinou a vyděšený Bořek měl dojem, že na něj zírá očima jak černé jámy. Snaží se být nápomocná nebo už je mrtvá?
Nohy vážily celé tuny, ale silou vůle nutil hrůzou zmrtvělé tělo k pohybu. Opatrně se šoural dál. Přestal švihat nožem nazdařbůh, aby děvče nezranil. Jednou rukou hledal lepkavá vlákna a druhou je opatrně odřezával.
Konečně se síť rozpadla a utopená jako zázrakem ožila. Mrskla sebou jako ryba, s překvapivou silou chytila Bořka do náruče a vyhoupla se s ním na břeh.
Bořek se schoulil do trávy. Bylo to vážně o fous, docházelo mu, a celý se rozklepal.
Chladné prsty se jemně dotkly jeho skrání a chlapec se ihned začal cítit lépe. Zimnice přešla, šok ustoupil, do roztřesených svalů se vlila nová síla.
Bořek se zvedl na kolena a čelist mu poklesla. Teď teprve pochopil, koho vlastně zachraňoval.