Planescape

Když ho viděl naposled, nesli ho nohama napřed bránou do Márnice. A teď tou samou bránou vycházel ven. Muž zachytil jeho pohled a zastavil se před ním.
„Hledám Pharoda,“ řekl neznámý hlasem připomínajícím závan hrobky. „Víš, kde se nachází?“
Sběrač samozřejmě věděl, kde je Pharod, dokonce věděl jak se k němu dostat. Ale dovést tam cizince…
Normálně by naivního hlupáka odlákal do některé z uliček pod falešným příslibem a potom prodal jeho tělo Spalovačům. Prohlédl si neznámého, jeho tělo pokryté provazci jizev a složitými symboly tetování. Ne, dnes by ke Spalovačům šel on sám.
„Jistě, za pár měďáků vím vše.“

Prebral sa už tisíci a zároveň prvý krát. Na studenej kamennej doske v miestnosti plnej márničného pachu.
„Nazdar šéfe,“ povedala levitujúca lebka.
„Kto si?“ spýtal sa jej.
„A kto si ty?“
Nespomínal si.
„Neviem.“
„No tak to by si nemal toľko chľastať! Ja som Morte. Máš pekné jazvy. A tie tetovania na chrbte, niekto si z teba spravil zápisník.“
„Čo hovoria?“ opýtal sa, plný nádeje.
Lebka prečítala: „Potrebuješ si spomenúť. Máš pri sebe denník, niečo ti objasní. Nájdi Pharoda, vysvetlí zvyšok, ak ešte žije.“
Denník pri sebe nenašiel.
Bolo tam však vytetované ešte niečo, čo lebka neprečítala.
NIKDY NEVER LEBKE.