Beatles

V pondělí jsem oprásknul protokol z praktik. Kompletně. I s naměřenejma hodnotama.
V úterý jsem lhal mámě, že máme mimořádnou zkoušku s kapelou.
Ve středu jsem jel přes město devadesát. Ne, nikoho jsem nepřejel.
Ve čtvrtek jsem nevyvenčil psa, i když jsem to slíbil. Beztak je bráchův.
V pátek jsem se ulil z angliny.
V sobotu jsem po anglicku opustil akci Z. Však někdo ten přejezd zvelebí.
V neděli jsem vynechal návštěvu u babičky.
A dneska to kluci ve zkušebně musej nějak zvládnout beze mě.
Protože, bejby, já prostě musím bejt s tebou.
Potřebuju tvoji lásku.
Osum dní v tejdnu.
>(Eight Days a Week)

poznámka: malinký ždibíček slashe
--
“We’re not re-recording the song, Macca!”
“There’s a note off in the chorus.”
“We’re not re-doing it because of one fuckin’ note!”
One of those sessions. John and me having a quarrel. The others watching ten years of friendship going down the drain.
Electricity breakdown. Stuck in the dark, unable to leave without knocking over some bloody instrument. Despair.
A soft pair of lips kissing my own. They’re gone quickly, leaving me with a confusing taste of chocolate and cigarettes.
The lights are back on. My eyes immediately find John. He’s not looking at me, silently munching on his chocolate.

poznámka: po včerejším depresivním tématu přichází nutná obleva a brzká šedesátá :)
--
Q: Is it true that a group of girls begged you to take their virginities?
McCartney:(shifts nervously) Well, let’s not get deeper into that.
Lennon: (burst out laughing)
McCartney: I meant into the topic. (pokes Lennon in the ribs) But well, yeah. ‘S nice, y’know... the attention and all, but it can get complicated-
Lennon: -especially when their mummies come on the scene-
McCartney: (nodding) -trying to smack the daylight out of you with their umbrellas.
Q: And how do you deal with it? All the girls throwing themselves onto you...
Lennon: (shrugs) We just tell them we’re queers.

poznámka: Tohle pro mě bylo moc těžké napsat, tak snad to pochopí alespoň jeden člověk :)
--
Den mu začal jako každý.
Polštářová bitva s dětmi, úsměv a mrknutí do zrcadla, letmé brnknutí dvěma prsty na piáno.
Melodie v hlavě. Stará. Možná ještě černobílá. Letmý úsměv.
Lindin něžný polibek, sladká vůně jejího parfému a důvěrně známá tíha baskytarového obalu.
Bezzubý úsměv nejmladší dcerky, zvuk zipu na jejím kabátku. Štěkot psů v zahradě.
Chladné ráno v prosincovém Sussexu. Malátné slunce šplhající se bledou oblohou, nahé bez obvyklé roušky mraků.
Hořká chuť ve vzduchu. Mráz po zádech. Pokrčení ramen.
Zvonění telefonu.
Rychlé kroky.
Chrčivý hlas zpoza Pacifiku.
A potom se mu celý svět rozpadl na kusy.
Bylo 9.prosince 1980.