Limonádový Joe

Saloon tonul v dýmu. Stoly ovládali karbaníci a příznivci oblíbených pěstně-židlových sportů. U baru postávali pistolníci, jejichž kolty visely s každou sklenicí o něco níže.
Náhle se dveře saloonu rozrazily a dovnitř vklopýtal plešatící mužík v doprovodu slečny a gentlemana. Majitel podniku ho poznal a zachmuřil se.
"Goodmane! Minule to nestačilo? Žádnou Arizonskou vobrodu nepotřebujeme, tady se pije kořalka!"
"To je mi ale přivítání. Na takové jako vy máme zrovna P.I.F.K.U.!" pravil s úsměvem Goodmanův společník.
"- totiž Pokrokovou Invenční Frakci Kritiků Alkoholismu," vysvětlovala rychle slečna.
"A co jako uděláte?" ušklíbl se majitel. Joe s úsměvem vytáhl pistoli. Tuhle část miloval.

Dough Badman s úsměvem procházel vlastní podnik - Trigger Saloon, tuhle pozdravil štamgasty, tam v kuchyni zkontroloval propečenost pečínky, či pochválil hostovi nový střih stetsonu.
Mužní honáci krav se s až nepřirozeně pevnou muškou strefovali do terče šipkami. A jak by ne, byli střízliví.
Co se Dough věnoval rodinnému byznysu své znovunalezené rodiny, naléval ve svém podniku totiž jen Kolalokovu limonádu.
 
Ve dvě ráno výčepní oznámil konec otvíračky, vyhnal hosty, sfoukl petrolejky a odešel.
 
Dough Badman očima rychle prolétl účty. Pousmál se, zisky nebyly špatné. Ale...
Odklopil Akt grácií, otevřel sejf a nalil si pořádného panáka whisky. Kopnul ho do sebe.