Tuláček

Tuláček běžel lesem. Zrovna se najedl, a teď rozpustile poskakoval po mechových polštářcích. Honil sluneční paprsky a vůbec mu nevadilo, že na něho křičí naštvaná straka. Prostě běžel stinným lesem užívaje si krásného dne.
Náhle před sebou zahlédl pohyb. Jakoby se tam mihlo něco lesklého. Zaslechl tiché žduchnutí. Zvědavě se rozběhl směrem, odkud se ozvalo.
Ta věc voněla divně. Co je to? pomyslel si. Kde se to tu vzalo?
„Hej, sojko!“ zavolal na ptáka, který letěl kolem. „Co je to?“
Sojka mrzutě slétla k zemi. Opatrně se zobákem dotkla pokrouceného předmět.
„Klíč, ale žádné dveře s ním v lese neodemkneš.“