Agents of S.H.I.E.L.D

"A taky myslí jenom na sebe!"

Fitz a Simmons na sebe pohlédli. Nepotřebovali slova, dokázali se dorozumívat mlčky. A právě si oba mysleli totéž.

Simmons to vyslovila jako první. "Takže... podle tebe je Ward sobec?"

"Stoprocentně! Pořád se jenom předvádí, promenáduje se tu jako král světa se svými svaly a tmavýma očima a obtáhlým tričkem..."

Simmons se začala chichotat.

"Měl by odsud prostě odejít a být sexy někde jinde!" dokončila jsem svou tirádu.

Simmons a Fitz ztuhli.

"Co? Co se děje?" V hlavě se mi zrodila úděsná myšlenka. "Ward... nestojí za mnou, že ne?"

"Ne, stojím před vámi, agentko."

"Eep!"

Fitz vytahoval Simmonsové z vlasů bodláky a zároveň pravidelně sykal bolestí, jak mu čistila škrábance od ostružin.
May navlékla ponožky na větve a teď je opatrně sušila nad ohněm. Její stoický výraz se samozřejmě nezměnil ani o milimetr, přesto ale vyzařovala znechucení nad tím, že ji zebou nohy.
Daisy si drbala lýtko popálené od kopřiv.
Praskla větvička. Trhli sebou. Phil. Konečně.
"Plán vyšel," usmál se na svůj tým.
"Chceš mi říct," sjela ho pohledem May, "že tohle byl tvůj plán?!"
"No," omluvně si odkašlal. "Plán B. Kdo kdy viděl, abychom použili plán B? Většinou se propracujeme minimálně někam k N."

„Když jsem byl... když jsem byl...“
Visela na něm očima.
„Dítě. Byl jsem dítě, hrál jsi, hrál jsem. Hrál. Jsem. Si. Že jsem mrtvý... ne... duch. Hrál jsem si, že jsem...“
„Fitzi...“
„Hrál, hrál...“
„Nesnaž se mluvit. To bude dobré. Uzdravíš se a pak mi to řekneš.“
Chtěl jí to říct teď. Chtěl s ní mluvit. Chtěl s kýmkoli mluvit. Chtěl mluvit.
Pohyboval slovy stejně těžko jako duch předměty.
„Nechám tě odpočinout.“
Jemma zmizela tak rychle, že se nestihla ani falešně usmát.
Strašně dlouho je tehdy přemlouval, aby předtírali, že ho nevidí. Očividně by bývalo bylo stačilo pořídit si afázii.

„Tisíceré díky, děvěnko,“ zaskřehotala stařena. „Zasloužíš odměnu.“
Vytáhla ohromný demižon a vrazila jí ho do náruče.
„Tohle mu pomůže.“
Jemma sáhla po špuntu, ale čarodějnice ji zarazila: „Tady to neotvírej. Až doma!“ řekla a zmizela.
Demižon byl s každým krokem těžší a šance na záchranu Fitze menší. Nevystřelila si z ní, baba jedna? Jemma vytáhla špunt a čichla si. Nic. Nalila tekutinu do dlaně. Byla průzračná. Ochutnala.
„Ta stará rachejtle!“ ulevila si.
Vylila rychle vodu a prázdný demižon dotáhla na základnu.
„Máte to?“ vytrhl jí Coulson nádobu z ruky už v bráně.
Na dně se modral poslední zbytek nevylitého GH-325.

JMÉNO: Jenny Simsonová
BIO: Narozena v Torontu 1985. V šesti letech se přestěhovala s rodiči do Filadelfie. Střední školu dokončila s průměrnými výsledky, ale byla přijata na medicínu. Studium úspěšně ukončila v roce 2011. Nyní je tři roky nezaměstnaná, ale vypomáhá svým rodičům v laboratoři konzervace organického materiálu (její rodiče, Jane a John Simsonovi, pracují pro přírodovědecké muzeum). Dálkově si dodělává titul zdravotní sestry na Pennu._
"Jenno, nemyslíš, že to přeháníš?" rozpačitě prohodil Fitz.
"Ani ne," pokrčila Simmonsová rameny, "víš jak špatná jsem v improvizaci."
"No to jo, ale jsi si jistá, že potřebujeme tajnou identitu i na nákup rohlíků?"