DMD č. 6. pro 6. 4. 2014. Téma: Dokonalý tvar

„Já nevím,“ zamračila se pihovatá dívka, „nejspíš to je... Tady... Konvice. Nemáš věřit vlastní intuici, nemáš spojení se spirituálním světem, ale můžeš uspět v čajovnictví. Vážně, kdo tu knihu psal, takové nesmysly,“ zavrtěla hlavou.
Její hubená brýlatá kamarádka s vlasy, které nikdy neposlouchaly, se zklamaně zamračila. Znova se zadívala do svého šálku.
To přece ne, určitě ne!
Jenže její spolužačka měla pravdu.
Kousla se do rtu a podívala se do učebnice.
Ledaže... Nenápadně schovala v rukávu hůlku. Nikdo se nedíval.
Profesorka se naklonila nad šálek.
„No výborně, Sibylo,“ zvolala nadšeně, „tohle je ukázkově zřetelný, přímo dokonalý tvar - vnitřní vidění! Úžasné!“

Dokonalý tvar se objevuje především v amerických filmech. Ale ve skutečnosti není vůbec tak dokonalý, jak se zdá.
Máš tu nepořádek!
Přestaň už konečně mlít!
Ještě jsi nenapsal tomu profesorovi?
Chováš se jako moje matka. Ne, jako TVOJE matka.
Neudělal jsi…
Jsi hysterická…
A proč nemůžeš…
Snažíme se o dokonalý tvar. Dokonalý vztah. Ale ostří se neobrousí stálým používáním. Naopak.
A pak vztah skončí.
Jediná možnost, jak ho udržet, je se o dokonalý tvar nesnažit. Každý má své ostny. A důležité a dokonalé je to, že si je přece nemusíme navzájem ulámat. Stačí si na ně zvyknout.
Americké filmy? Bored.

Tenhle je vpravo moc vysoký.
Tenhle zas vlevo moc malý.
Tenhle celý příliš úzký.
Další je vlevo moc vykouslý, jiný celý moc drobný, ještě další je naopak příliš široký.
S nespokojeným výrazem dívka přejíždí pohledem nahoru a dolů, tam a zase zpátky.
Malý, úzký, úzký, široký, velký, příliš špičatý, moc malý, úzký, málo vykouslý.
Dívka dál všechny zkoumá pohledem a stále se tváří nespokojeně.
Široký, úzký, příliš symetrický, široký, moc špičatý.
Najednou dívce zazáří oči. Ano, to musí být on!
Když selžou barvy, zbude ještě tvar.
Dílek perfektně zapadne na své místo a poslední díra ve spodní třetině puzzle zmizí.

„Si si istá, že to chceš takto?“ spýtal sa zdráhavo ako sa presunul za dievča.
„Som si istá. Dohodli sme sa! Teraz z toho nevycúvaš, Ezra. Vzmuž sa!“ Ginger sa nedala odbiť.
„Neskôr to oľutuješ,“ povedal Ezra.
„Buď ticho a konečne zapoj aj ruky, nie len ústa,“ posťažovala si Ginger.
„Fajn, ale obávam sa, že to bude trocha bolieť. Pokúsim sa byť nežný,“ zamumlal a konečne zapojil ruky.
O dve hodiny.
„Tak?“ spýtal sa či odviedol dobrú prácu.
„Dokonalé. Ani to nebolelo,“ zazubila sa nadšene na chlapca. Afro bolo hotové a Ginger tak mohla ísť na halloweenskú oslavu za Shanique.

"Jak si přeješ," zamručím a usadím se do křesla nedaleko krbu.
Myšlenky ponořené v minulosti.
"Tak proč si vybral zrovna mne?"
"Netušíš, myško?"
"Pouč mě... au to bolí... moje vlasy... co děláš?"
"Postav se tady. Podívej se na sebe. Pořád to nevidíš?"
"Vidím jen, že nikdo nikdy nepozná, že jsi mě někdy uhodil... ty rány se hojí skutečně rychle."
"Nedráždi mě..."
"Promiň... ale pořád nic nevidím..."
"Tak se dívej pořádně... ty dlouhé kudrnaté vlasy... hnědé oči plné života... jemně řezaná tvář... souměrná ňadra... zadeček..."
"Jo jo chápu... vybral sis mě, protože má moje tělo podle tebe dokonalej tvar... fakt skvělý..."

„Vážení kolegové. Dnes je slavný den, kdy završíme společné úsilí. Je tomu již deset let, co jsme spustili projekt Shaperfekt s cílem objevit dokonalý tvar. Dnes jej konečně uzříme.
„Herbe, spuť to.“
Počítač zabzučel, projektor se rozsvítil a promítl na plátno výsledek výzkumu.
Místností se rozhostilo ticho. Pár účastníků zapomnělo dýchat.
„Eee... Bobe, je to to, co si myslím?“
Vedoucí výzkumu zamrkal a podíval se na svého kolegu. Bylo to tak. Tak prosté a jednoduché.
„Odpověď jsme měli celou dobu před očima!“ vydechl nevěřícně.
„Má dokonce i rysku!“ zašeptal někdo užasle.
„Kolegové, povstaňme a vzdejme společně hold dokonalosti… pivního půllitru!“

Zasedání božské rady. Kdy to bylo? Dávno. Kdo ji svolal? Bůh, samozřejmě. A účel? Rada měla vymyslet, jakého tvaru bude země, respektive Země. Bůh ji chtěl stvořit. V této otázce byli ovšem bohové velice nejednotní. Bůh Re předváděl malý model pyramidy, Perun vyzdvihoval plné obrysy Věstonické Venuše, Germánskému bohu Thorovi se zamlouval tvar korbele piva a sebestřední řečtí bohové navrhovali blesk, harfu či trojzubec.
Bůh si poslechl všechny návrhy a uvažoval.
Pohlédl na kulaté pivní břicho Germána a pomyslel na oblé linie Věstonické Venuše … Nejdokonalejší tvar?
„Dobrá vážení, myslím, že už mám jistou představu…“ Vzal tužku a načrtl jednoduchou kouli.

Včera jsem ti celý odpoledne sázela na hrob levandule. Bylo jich snad padesát, trsů, rostly nám divoce všude po zahradě. A tys tam ještě neměl nic. Osázela jsem ho úplně celej, jenom vepředu zbyl kousek místa na tvoji nejoblíbenější hračku, lucerničku a dva kameny.
Pak jsem lucerničku zapálila a opřela se o třešeň. Zavřela jsem oči a nasála vůni levandule s jarním deštěm.
Vzpomněla jsem si, jak jsme závodili, kdo bude dole dřív, jestli já výtahem nebo ty po schodech.
Přemýšlela jsem o dnešním tématu, víš. Dokonalej tvar. Jenže mi došlo, že vzpomínky jsou beztvarý, ale znamenaj teď mnohem víc.

John přišel pomalu jako ve snách a ani si nevšiml, že mu kravata visí přímo do hrnku s kávou.
„Ach,“ vzdychl nepřítomně a usedl na židli v kuchyni.
„Garfielde,“ zeptal se zasněně, „máš taky nějaké nesplněné sny?“
„Ale ovšem, zvlášť jeden mě pronásleduje už léta,“ odpověděl pro sebe Garfield a zasnil se také. „Kobliha s dírou uvnitř, plněná vanilkovým krémem a politá tenkou vrstvou křupavé belgické čokolády, navrch sypané jemným kokosem.“
Otevřel oči a zjistil, že John u něj dávno nesedí.
„Šel mi ji koupit a já mu neřekl to hlavní! Johne, ta kobliha musí mít v průměru dvanáct metrů!“

Nicota byla všude kam šel a kde byl. Jen on. A ten druhý. Oba byli bez tvaru, bez tváře, co si pamatoval. Ten druhý byl opakem. Ten druhý pohlcoval, kde on se učil.
A že on se narozdíl od toho druhého učil rád.
Učil se tolik, až naše puklinu co vedla z Nicoty ven.
Ven, kde věci měly pevné tvary.
Bylo to tak fascinující! I on zatoužil mít tvar. Hlas.
Vyzkoušel jich za léta mnoha. Dokud nepoznal ten pravý. Na vysokých nohou, hladké tvary, silná šíje, dunivý hlas.
Byl Nicota, ale byl hmotný. Sám pro sebe dokonalý.
Byl Temný Kůň.