DMD č. 6. pro 6. 4. 2014. Téma: Dokonalý tvar

Být prezidentem velmoci není žádný med. Musíte rozhodovat o spoustě věcí, kam zaútočit, kam se potom schovat, jestli dát nemocným dětem jídlo, nebo se jim s ohledem na ekonomickou situaci vysmát.
U konce vlády jsem měl už o většině věcí rozhodnuto, zbývala jediná, ta nejdůležitější. Jak se odlišit od všech ostatních prezidentů…
Mělo by jít o dílo, které musí vystihovat všechno, čím jsem, kým jsem býval.
Finální (a samozřejmě dokonalou) podobu vymyslela moje žena, prý jsem rád v mládí běhával a tak by budoucí prezidentská pracovna měla být ve tvaru oválu.
A tak to nakonec skončilo. Vystihla i mne. Podpantoflák.

Dokonalý tvar?
Lýko, vana, dort
(nový dort a lak)
Týl, odvar okna
Trol, dýka, nova
Ano, výklad rot
Výron, dok, lata
Rovný klad Ota
(Ota Nový) drkl
Dokola vraný T.
Otava, lýko, drn
Don Kýl Otrava
Dona Kýla, tvor
Nový kord, lata
Nýt okoval dar
Kýta, rondo, val
Rýn – tak do vola!
Drn a okov týla
Výrok, nota, lad
Odvar kýt = lano
Dolar na výtok
Kolona výr dat
Nový klad, rota
On ovar, týk, lad
Rak, nýt do vola
Nový oka trdla
Dona, lýko trav
Nok, odvar týla
Ona kýla, rod TV
Výkon, lord a ta
Dokonalý tvar
= dokonalý tvar!

Návraty z mise nebývají pěkný. Byl jsem k smrti unavenej, toužil se něčeho napít a upřímně doufal, že obvyklý formality nepotrvají věčnost. Odevzdám výstroj a vypadnu dřív, než můj stav vtipně okomentuje.
„Smrdíte“, všiml si. „Proboha, to je KREV?“
Zbledl jako stěna. Všiml jsem si, že má nové brýle, což ho učinilo ještě všímavějším.
„Kde to mám podepsat?“
„007, jste v pořádku?“
„Nestačil jsem se osprchovat.“
Rezignovaně vzdychl.
Zasmál bych se. Ale nešlo to. Najednou jsem mu zíral na ruce a nemohl přestat. Útlý holčičí ruce s prstama tvarovanýma ke kapesním krádežím. Nebo k hlazení.
Dokonalost.
Dobrý bože. Jsem přepracovanej.

Sáhl na to. Vydechl blahem.
Ty rysy. Tělo. Dokonalost sama.
Vzal si nářadí na údržbu a chtěl ještě něco vylepšit.
Seděl a díval se na to. Nebylo co vylepšit. Bylo naprosto bez chyby. Bez poskvrnky. Krásné dlouhé, až na zem. Pružné a hladké tělo. Zaoblená, dokonalá špička na obou koncích.
Pohladil ho a položil na stůl. Pak si to rozmyslel. Rychle ho zvedl. Co kdyby se poškodilo!
Musí sehnat nějaký obal. Je skoro škoda ho používat. Takhle dokonalé to chce mít věčně.
Harry Potter seděl ve společenské místnosti a znovu a znovu si prohlížel Kulový Blesk, který mu kdosi věnoval.

Roger má schopnost, kterou by mu spousta lidí mohla závidět. Umí vytvářet neživé věci jen tak ze vzduchu, většinu během několika sekund!
Celé to má jen jednu potíž, a tou je to, že Roger je od narození slepý. Jemu samotnému by to nijak nevadilo. Jenže se objevili lidé, které napadlo, že Rogerova schopnost by se dala docela dobře zpeněžit.
Jenže Roger měl při své tvorbě ku pomoci pouze hmat, a ten nedostačoval. Lidé si mnohdy stěžovali že věci, které jen tak vyčaroval ze vzduchu, nemají ten správný tvar. Nejsou dokonalé.
Roger nikdy věci neviděl, netuší, jak takový dokonalý tvar vypadá.

Peregrin měl na tváři výraz nejhlubšího soustředění, když kreslil čarodějkou předepsané znaky speciálním štětcem na plátno napnuté přes vršek misky s budoucí léčivou směsí.
Když po pár dnech 'zrání' své dílo kontroloval, uhodilo ho do nosu nevábné aroma.
"Něco je špatně," konstatoval a podal misku čarodějce. Ta se podívala na plátno, a zakroutila hlavou.
"Říkala jsem ti, že ty obrazce musí být přesné."
"Vždyť jsou... kruh a všechno ostatní..." bránil se Peregrin.
"Téhle sežvýkané amébě říkáš kruh?" ukázala čarodějka na neurčitý skoro-elipsoid. Odpovědí jí bylo pohoršené prskání.
"Zkus to znovu. A do té nové dávky dej víc rozmarýnu," poradila mu.

Pomalu se mě zmocňuje panika. Kde ten pitomej pes může být? Zase se podhrabal, nevděčník.
Člověk ho vytáhne u útulku a... Hárá snad nějaká jeho favoritka?
Ha, mobil!
„Ano, hledám psa, bílého... Jste strašně hodný... hned jedu, děkuju.“
Tak to se dostal daleko. Zvoním. Zdvihám oči – ten kluk je dlouhej jak žebřík.
„Aha, tak v parku... Cože? Z baťohu? KFC? Čím že se dávil? Jste si jist tou kukuřicí??? Ale jistě, zaplatím.“
Zabiju ho! Psa! Ne kluka.
„A kde je Ťapka?“
Panebože. Zabiju ho. Kluka! Nevadí mi, že ho ostříhal, učesal do dokonalé fazóny...
Ale proč to musela být krychle???

"Doopravdy, pane. Máte nádhernou pleš, je dokonale oblá, hladká a symetrická, radost pohledět!" prohlásil ten cizí muž.
Bývalý kapitán pirátů a rudovlasý monarcha, teď anonymní občan, vzhlédl velmi nedůvěřivě. Po tolika letech lhaní všem okolo i sobě bylo divné slyšet upřímný hlas. A zrovna v oblasti pro něj tak citlivé.
Možná mám šanci začít nový život, teď a tady. Král Jakubák je mrtev; ať tedy žije prostý, neznámý občan, člen spolku plešatých, pomyslel si, když se slzami v očích házel do řeky všechny své nádherné paruky.
Sbohem, moje malé lhářky. Štěstí jste mi nepřinesly. Snad to dokáže má dokonalá pleš.

Byla dokonalá. Tentokrát skutečně našel tu pravou a jen tak ji nepustí. Nenechal na ni šáhnout a neustále ji opečovával.
Ostatní žoldáci si z něj utahovali a neustále se ptali, kdy bude svatba a jestli můžou jít za svědky.
Znovu mu zachránila život. Jemu a Martymu, Bůh jí žehnej. Nedokázal ani popsat, jak moc se na ní stal závislým.
Když ji držel, měl pocit dokonalého štěstí. Padla mu akorád do ruky, jako by ji stvořili přímo pro něj.
Sice měl ještě jednu, kterou občas používal, ale s tou nebyla žádná legrace.
Ale tahle byla zkrátka dokolalá...
...ta Bodieho nová bouchačka.

Když se Arkoniel začal od Leah učit, bylo znát, že druh magie, kterou její rasa používá, je výrazně odlišný od té, kterou se učil on. Chtěl přijít na kloub kouzlu, kterým se mu zjevovala a díky kterému se přemisťovala.
Začal ho postupně zkoumat, opatrně zvyšoval obtížnost. Věděl, že se ho nesmí dotknout, protože všechno živé se na druhou stranu dostalo mrtvé. Ale Leah to uměla.
Bylo to jako vytesat sochu z kusu kamene nebo vyřezat figurku z kusu dřeva. Vše co potřeboval, bylo jen najít dokonalý tvar.
A pak jednoho dne stvořil okno. Zranil si prst, ale kouzlo mělo tvar.