DMD č. 6. pro 6. 4. 2014. Téma: Dokonalý tvar

Žil v okovech, v kobce, ve tmě.
Zdávalo se mu, že znovu svírá zdobený jílec dýky, kterou uchopil jenom ze zvědavosti. Padla mu do ruky, jako by byla stvořena pro něj. Dokonale tvarovaná.
Tak jako jeho paklíče.
Nikdy nenosil zbraň, nikdy nebyl polapen.
Jen jednou. S dýkou v ruce.
V Paláci.
Pár kroků od komnat panovníka.
Po roce dostal celu. Knihy. Výhled do vězeňské zahrady. Těšil se z tvarů oblázků, listů, motýlích křídel. Z dokonalosti stvoření, která byla očím na čas odepřena.
Ruce zapomínaly.
Byl si jist, že jeho lupičský život skončil.
A ten druhý také.
Vévodovo rozhodnutí ho zaskočilo.

Čekala na předem domluveném místě s pětiminutovým předstihem. Byla dochvilná. Ne, že by na tom příliš záleželo.
Prohlédl si ji. V obličeji byla celkem hezká, škoda. Vlasy sepnuté do drdolu, jen kolem tváře jí padaly dva prameny. Na sobě elegantní šaty s květinovým vzorem, světlé sako, lodičky ladící s kabelkou. A měla pár kilo navíc. Vlastně byla pěkně boubelatá.
Potěšeně se usmál. Měla dokonalé tvary, takovou přesně potřeboval. Uhladil si kalhoty, prohrábl si rukou vlasy. Vydal se přímo za ní.
Poplašeně se na něj podívala, ale když jí podával ruku, důvěřivě se usmála.
„Virgil Incanto. Těší mě, že vás poznávám.“

„Dokonalejší tvar som ešte nevidel!“ žasol Harry.
„Ani tvoj nie je zlý,“ povzbudzoval kamaráta Ron.
„Blbosť, tvoj je oveľa väčší!“
„A tvoj zase hrubší.“
„Môžem ho chytiť?“
„Jasne, ale aj ja chcem oprobovať.“
Hermiona zabrzdila na polceste k nim. Sčervenela. Bola noc, klubovňa bola prázdna a ona zišla dole, lebo nevedela spať. Ale aby našla tých dvoch, ktorí sa porovnávajú a ohmatávajú!?!
„Dúfam, že si tam ukazujete len niečo... nevinné,“ privrela oči.
Nechápavo na ňu pozreli.
„Ukazujeme si presne to, čo si myslíš.“
„Nie!“
„Chceš sa pozrieť?“
„Nie!!!“
„Práve teba by mohli zaujímať dokonale vypestované a čerstvo natrhané korene asfodelu...“

Rukou ji pohladí po vlasech a sjede po zádech až ke kříži. Prsty jemně obkrouží tvář, palcem zabloudí k hornímu rtu a pomalu sjede ke spodnímu. Prohlíží si její malou bradu a zrak pozvolna přenese k lícním kostem.
Rukama sevře její drobná ňadra. Jsou pevná, kulatá, stvořená k milování...a nebo taky ke kojení. Prohlíží si její utlý pas a drobounký pupík. Nemůže se nabažit tou krásou. A ten zadek. Plesk. Malé hýždě se jemně zatřesou a on se jen samolibě usměje. Promne si zarostlou bradu a přimhouří oči.
"Tak už mi jí dej, Bože!" zdrchaně zakřičí Adam z Ráje.

Někdo tvrdil mi, že ostré hroty má,
jiný, že své nože do srdce ti dá,
spousta z nich, že připomíná mlhu,
ale ona vždy podrobí se návrhu.
Jednou tupě hučí kdesi v hrudi,
jindy zase v mozku lehce studí,
mnohdy ošklivě bodá v nohou,
máloco s ní udělají, máloco zmohou.
Rozpíná se po každém lidském těle,
vždy působí nepatřičně směle,
nebojí se zničit zárodky štěstí,
její přítomnost city věstí,
ať už je kulatá nebo hranatá,
ať už je tupá nebo špičatá,
ať cítíš ji kdekoliv,
musíš se jí podvolit,
ať si krásný, mladý nebo stár,
bolest má vždy dokonalý tvar.

Veškeré krásné pocity, které jsem měl z toho, že ho konečně držím v náručí, se velice rychle vytratily. Stačilo k tomu jenom pár jeho slov.
"Tohle už nikdy neříkej."
"Co nemám říkat?"
"Že mám krásný tělo. Dokonalý tvary."
Trochu se chvěl a já nevěděl, co se děje a co mám dělat.
"Proč?"
"Protože mi to už někdo říkal. A pár dalších věcí. V podobné situaci..."
"Kdo?"
"Můj otec."
Ta dvě poslední slova špitl skoro neslyšně. Jako by je zařval.
Konečně jsem pochopil, proč trvalo tak dlouho, než jsme se dostali až sem. Pochopil jsem jeho reakce.
Chtělo se mi zvracet.

Tonka se laškovně protáhla a dala tak na odiv své krásné tělo a jeho půvaby – dlouhé nohy, kulatý zadek, pevné boky, tu rozkošnou křivku ženských zad. Se stejnou přirozeností se naklonila a lehce se ho dotkla ňadry. Když nereagoval, vzala jeho ruku a položila si ji na to levé.
„Cítíš, Emane?“ zamrkala svůdně. „Grossmann mi dnes v noci několikrát opakoval, že jsou dokonalá. Že budu sloužit jako model pro sochu Venuše…“
Znechuceně ruku odtáhl.
„Frcína a Venuše, to tak,“ zašklebil se a nechal zklamanou Tonku samotnou. Chudák holka s dobrou duší netušila, že Emanuela zajímají zcela jiné dokonale tvarované partie.