Král je malý

Tma. Jen marná cesta vpřed. Za mnou mrtví. Mieevte mezi nimi. Měla být mojí ženou, zakřičím do temnoty ve svém srdci.
Past. Nebýt tak malým králem, měl bych po starostech. Místo hlavy tak nechávám v kovových čelistech jen dlaň. Bolest srdce násobená utrpením těla.
Meč. Elvartangova zbraň brání smrti v jejím úmyslu. Pohltí zranění svým kovem. Můj předek mi zachraňuje život, avšak na oplátku žádá mnohé.
Mieevte. Živá. Objímá mě, tiskne rty na ty mé. Také ona získala v Kintriře meč. A ztratila iluze o dávném králi a jeho ženě. Hrob otroků ji polkl a zavedl ke mně.
Odcházíme jiní.

Svého času býval univerzální zrádce. Jeho pánem byly peníze. Vedly ho v jeho cestě životem a rozhodovaly o tom, komu bude aspoň chvíli sloužit.
Pak potkal Terizia a toto setkání přežil. Blízkost smrti mu však otevřela oči. Od té chvíle měl jediného pána. Myslel si, že to tak zůstane navždy.
Když při útěku před Kavny bezmyšlenkovitě zamířil k sídlu Teriziova generála, tedy kněžny z Dauwu, pochopil, že jeho srdce si vybralo svou paní.
Na to, kdo v tomto manželství vládne, se nikdo neodvážil zeptat. Pravdou však je, že při porodu jejich prvního syna omdlel a velení nechal zcela na ní.