Stará Praha

Chodívám občas o sobotách navštívit starého přítele až na Nové Město. Otec Martin je farářem stejně jako já. Končíme zrovinka zajímavou debatu o nedokonalostech lidských, když tu zahlédnu oknem povědomou postavu mladé paní hrnčířové nastupovat do elegantního kočáru.
Následujícího dne ve zpovědnici čeká hrnčíř Tobiáš, z Kampy. „Otče, zhřešil jsem,“ povídá, hlasem lehce zadrhává. „Přišlo mi, že žena málo práce zastane. Vytkl jsem jí to, hrubě přespříliš, chuděra se roznemohla a celou sobotu, zatímco jsem byl na trhu, z postele nevstala a postonává dosud.“
I zamyslím se dlouze a odvětím: „Tobiáši, promluvím s tvou ženou. Slovo Boží ji dozajista uzdraví“.