Ladění
S trhnutím jsem se probudila.
Šum rádia...
Nic.
Zdálo se mi, že slyším rozkazy.
Na syčení reproduktoru se dalo přivyknout, sluchátka jsme neměli. Ale co, přišlo to vhod. Kdyby služba usnula, přeci by musil někdo jiný zaslechnout vysílání!
Nouzové osvětlení co chvíli ponuře problikávalo. Hodinky mi ukazovaly čtyři ráno, hodinku do střídání.
Adam jemně prsty na kolíku přejížděl osu sem a tam, tu šipka na 67 fm, tu na 70 fm.
Usmála jsem se a spokojeně se ve spacáku svinula.
„Adame,“ — chtělo se mi zašeptat...
Jeho přítomnost mě držela na živu. Ve skutečnosti to nebyla naděje v armádu, ne jen.
- Číst dál
- 2 komentáře
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit