Ještě jsme neskončili

“Kam mi utekl kytarista?” Zeptal jsem se osazenstva před zkušebnu, když se předchozí kapela rozhodla vykýblovat ven.
“Asi slyšel jak mu nadáváš do kytaristů,” uchechtl se Paul, když zvedal svoje bágly, překročil ty Victorovy, a pomalu vešel dovnitř.
“Já to tahat nebudu,” ukázal Robert na kufry na zemi a přeskočil je.
“Tak mu to vezme někdo jinej,” Rozhodl jsem zpoza svého kufru s basovkou.
“Rob ale nic nenese!” Ohradil se Paul.
“Tak mi pak vezme za trest bicí,” prohlásil Dave, vzal společně se mnou Vicova zavazadla a nastěhoval je do zkušebny.
“Kvalitní spolupráce!” Zavrtěl hlavou Paul, než byl sejmut kufrem.

“Jeffrey, pamatuješ si, proč jsme vlastně dali naší kapele takový debilní jméno?” Zeptal se mě Dave, náš bubeník, poté co už jsme asi dvě hodiny čekali před studiem.
“Ne, vůbec,” odpověděl jsem a podíval se na Roba.
Náš zpěvák jen pokrčil rameny a pokračoval v hraní na gameboyi.
Poslední koho jsme se mohli ještě zeptat byli kytarista Victor, a klávesák Paul.
Přičemž náš sólový (a také jediný) kytarista se navzdory svému statusu schoval nervózně za noviny a až klávesák byl schopen odpovědět.
“Protože byl zázrak, že jsme se vůbec dali tehdy dohromady,” řekl a dál si poklidně míchal lžičkou kafe.