DMD č. 16. pro 16. 4. 2017. Téma: Plán B

-Teto, a co kdyby hasiči přijeli k požáru a zjistili, že nemají hadici?
-To sa práve stať nesmie, hasiči si musia výstroj pravidelne kontrolovať, aby mali vždy všetko v poriadku a pripravené do akcie.
-No ale co kdyby se to stalo?
-Tak by v aute mali ešte nejaké hasiace prístroje, ktoré by mohli použiť.
-A co kdyby tam neměli vůbec nic?
-Tak by museli zavolať nejaký iný oddiel, ktorý by bol riadne vybavený.
-A co kdyby taky neměli hadici?
-Tak by ten požiar asi museli umlátiť lopatami.
-A odkud by vzali lopaty?
-No, ešte by to mohli nechať proste zhorieť.

Otevřené psaní leželo v louži vína. Místnost nad sirotčincem smrděla zatuchlinou a zvětralým alkoholem.
Přijede v devět. Bydlíš proboha nejblíž, zvládneš jednou nechlastat.
Alexej si div neodplivl. Záboj ponížení zapil.
Druhý vzkaz rozpil pot dlaní. Anna počtvrté utřela hrnek.
Nádraží je na kraji města, lidi tam nebudou, lhal Roman.
Věděla, že budou, s lítostivými pohledy, ta šílená Ruska,, a dětskými kočárky. Světnice se zatočila.
Dech uklidnila až v lese.
Sergej vystoupil. Rameno bolelo jak čert. Rozhlédl se, Alespoň jeden…
Nikdo. Slzy už došly.
Až venku, když z Aljošovy bryčky seskočil štěkající Ilja, zabořil hlavu do psí srsti a rozplakal se.

„Zdá se, že první mise nám úplně nevyšla,“ praví Otec.
„Taky na ni nevzpomínám nejlépe,“ přitakává horlivě Syn.
„Taťka vymýšlí nový plán, synáčkovi se nebude chtít…“ vidí do obou Duch svatý.
„Co Polsko, Synu?“ nadhodí Nejvyšší, „taková katolická země…“
„Nesnáší uprchlíky,“ vrtí hlavou Mesiáš, „to bych se nechyt!“
„Já bych se podíval do Vatikánu,“ hlásí Duch, „tam jsem nikdy nebyl!“
Nakonec poslán na Slovensko, do Tater, první stavení, na které Ježíš narazí, je salaš.
Bača pokuřuje trávu.
„Dáš si, hipíku?“
Bafají, smějí se.
„Víš,“ praví Pán po chvíli, „já jsem Ježíš Kristus.“
„Síla, co?“ uznale pohlédne hostitel na svou šlukovku.

Tichou nocí uhánějí zahradník s knihovníkem. Údery podrážek rezonují po prastaré dlažbě. Dech se krátí. A už jsou u brány!
"Klíče, knihovníku, zatraceně!"
"Tady!"
Třes rukou.
Od Jižního mokřadu se blíží bílá postava.
Knihovník neodemkne včas!
Konečně cvaknutí zámku. Knihovník se zahradníkem proklouznou a vší silou přirazí bránu. Zpocení padnou na fošny.
"Tak tohle... nefungovalo," připustí knihovník, když popadne dech.
"Já to říkal!" uplivne si zahradník. "Prej slušně ho poprosit, aby si lehl zpátky do hrobu! Oživence!"
"Spletl jsem se, uznávám!"
"Co teď? Jaký je plán B?"
Ozve se zaklepání.
Ťuky ťuk. Jemné, ale důrazné.
"Eh? Plán B???"
Ťuky ťuk...

Fitz vytahoval Simmonsové z vlasů bodláky a zároveň pravidelně sykal bolestí, jak mu čistila škrábance od ostružin.
May navlékla ponožky na větve a teď je opatrně sušila nad ohněm. Její stoický výraz se samozřejmě nezměnil ani o milimetr, přesto ale vyzařovala znechucení nad tím, že ji zebou nohy.
Daisy si drbala lýtko popálené od kopřiv.
Praskla větvička. Trhli sebou. Phil. Konečně.
"Plán vyšel," usmál se na svůj tým.
"Chceš mi říct," sjela ho pohledem May, "že tohle byl tvůj plán?!"
"No," omluvně si odkašlal. "Plán B. Kdo kdy viděl, abychom použili plán B? Většinou se propracujeme minimálně někam k N."

„Musíme si promluvit,“ řekla mu po dvaceti letech manželství a mlčení.
„Ano, to musíme,“ potvrdil, „ale raději bych se u toho ožral.“
„Příšerně mě štveš!“ začala po druhé sklence vína. „Všechno na tobě mě vesmírně dráždí!“
„Nápodobně,“ přikyvoval hlavou, „mám prakticky totožné pocity.“
„Děti máme odrostlé…“
„Ano, skoro. Máme.“
„Co kdybychom šli od sebe?“
„Výborný nápad!“
Už dlouho si tak nerozuměli, jestli vůbec někdy.
„Mám otvírat třetí flašku?“ potácel se.
„Ne, pojďme do… do postele…“ škobrtala po slovech.
„Člověk míní, Pánbůh mění,“ podala mu o měsíc později těhotenský test.
„Takže plán Bé?“ zvedl obočí.
„Vypadá to tak. Bé jako Boží.“

„Akce bude, za předpokladu dodržení prováděcí směrnice, elementární. Plán A počítá s kostelem Panny Marie Sněžné, pokud by hrozilo narušení programu osobami méně žádoucími, nastane přesun vozy taxislužby do bodu B, kterým je kostel Panny Marie Vítězné. V případě, že se infiltraci nepodaří zabránit, unikneme horkovzdušným balonem z Letenské pláně, bod C. Bohužel není možné odhadnout směr větru, proto jsem si dovolil oslovit farnosti v Rakovníku, Mělníku, Poděbradech a na Dobříši, v plánu označeny D - G.“
„Domníval jsem se, že plánujeme svatbu, Saturnine, nikoli vojenské manévry.“
„Kam čert nemůže, nastrčí bábu. Na vašem místě bych tetu Kateřinu na obřadu nechtěl.“

Lazario dorazil na letní sídlo rovnou ze služební cesty, upraven, umyt, v saku. Z dvojpostele na něj skelně hleděl krvavý Sebestián, manželka plakala.
„Chceš mi k tomu něco říct?“ zeptal se unaveně.
„Nemohu,“ vzlykla Mária.
Upravil si vázanku a vzal to na sebe.
Když podepsal přiznání, rovnou jej zastřelili, jasný případ žárlivosti, soudy přetíženy.
V rakvi jej probudil Máriin pláč.
„Já to nebyla, nebohý muži, to Ricardo, můj druhý milenec! Bála jsem se ti přiznat…“
V noci se vyhrabal a zaklepal na žárlivce.
„Ricardo, za tebe jsem nezemřel!“ podával mu – nahý – své sváteční šaty.
„Chápu,“ kál se vrah, „kde ležíš?“

Padal zdánlivě bezednou šachtou stále ještě obklopen modrými blesky šlehajícími z jeho kostnatých prstů. Pak se vyvalil hustý dým, když bylo jeho tělo v mžiku zmraženo a obaleno vrstvou karbonitu.
Po explozi druhé Hvězdy smrti zaplavil bezprostřední i vzdálenější okolí lesního měsíce Endor ohromný roj trosek. Nikoho by však ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že mezi všemi těmi kovovými úlomky i zmrzlými cáry lidských těl poletuje vesmírem i jedno tělo dokonale konzervované v kvádrovém karbonitovém bloku. Tělo osoby, jejíž smrt právě oslavovala většina galaxie.
Kdyby byl císař Palpatine při vědomí, neubránil by se smíchu. Nestalo se nic, co by nepředvídal.

Uniknout davu rozjařených fanoušků nebylo vůbec snadné.
Pořád jim byli v patách.
Ječeli a sápali se na ně.
Zachránil je až kumbálek se smetáky na samém konci dlouhé chodby.
„Grangerová, připomeň mi, jaký byl náš původní plán?“ zasípal Malfoy, když se mu konečně podařilo chytit dech. „Nebylo to čirou náhodou ‚nenápadně se vmísíme mezi ostatní, budeme pozorovat a potom se zase ve vší tichosti vypaříme‘? Pokud jo, gratuluji k absolutnímu fiasku.“
„Musíme… pryč…“ Hermiona zněla nezvykle úzkostlivě.
„Přemístění?“
„Ne. Je tu moc lidí. Kouzelnické zákony… Všimli by si.“
„Dobře. Hmmm… Náhradní plán. Až řeknu ‚tři‘, rozrazíme dveře a zdrháme. Tři!!!“
***