DMD č. 16. pro 16. 4. 2017. Téma: Plán B

Vojáček dokončí se slzami v očích hlášení a odevzdaně očekává svůj osud jistě zahrnující ostré zuby lvů. Je s tím smířen. Všechno lepší než další konfrontace se zvrhlými nápady děsivých Galů.
Caesar se hluboce zamyslí.
To, že na ty barbary nefungovala ani strategie mírového vyjednavače, dělalo celou situaci zajímavější. Jen málokdo si dovolil takto vzdorovat jeho autoritě. Zjevně nastal čas na plán B.
Jeho vojáci se krčí v očekávání další mozkobouře, ale Caesar se pouze majestátně postaví.
„Svolejte vojáky! Když nezapůsobila má slova, prezentace síly bude výmluvnější! Ať si všichni naleští zbroj! Za dvě hodiny se vydáváme na slavnostní pochod!“

Po troše hektického tahání za špagáty, které ovládaly plachty (potom, co se Vran rozhodl, že bude spolupracovat) plula loď stabilní rychlostí k severu. Podlaha sice byla značně nakloněná, ale tak to asi mělo být.
Nejdůležitější bylo, aby neztratili pobřeží. Jinak by se ztratili oni. Kompas bláznil, jako vždycky.
Po hektické činnosti byl najednou čas na zkoumání nákladu.
„Nechci ti rušit radost,“ přiklátil se Vran k Rezce, která stála u kormidla, „ale máme nájemníky.“
„Hm?“
„V tom obilí jsou myši! Zkusil jsem je vybít, ale jsou rychlý, bude to trvat věčnost.“
„Nebude,“ Rezka pootočila kormidlem. „Tady někde začíná Zóna. Průchod nepřežijou.“

"Tak jsem tě konečně dostal, Supermane," zašklebil se Lex Luthor. "Tohle pole je vytvořeno z kryptonitových paprsků, nikdy se odsud nedostaneš."
A opravdu, Superman cítil, jak ho jeho síly pomalu opouští.
"Jestli si myslíš, že tě přijde zachránit někdo z té tvojí Ligy, tak jsi na omylu," pokračoval ve svojí tirádě Luthor. "Tahle místo je obrněná proti všem druhům superschopností. Nikdo neprojde zdí ani zdi nerozbije..."
Superman si povzdechl. "Zdá se, že je čas na plán B."
"Plán B?"
Náhle se otevřely dveře a temně oděná osoba Luthora praštila tak, až omdlel.
"To B znamená 'Batman', blbče," řekl hluboký hlas.

Zdánlivě si neměla na co stěžovat.
Otec se s ní radil, svěřoval jí důležité úkoly.
„Syna mi vzali nepřátelé. Jsi moje jediné dítě.“
V podtextu jasně cítila – radši bych měl syna zpět, ale to není možné. Musím se tedy spokojit s tebou, s ženou.
Byla velitelkou lodi, její posádka ji respektovala.
„Nejlepší kapitánka Železné flotily,“ tvrdívali o ní.
Tušila, že tím myslí – jediná kapitánka. Ostatním posádkám pak říkali – moři rozumí, na ženskou není špatná, vážně.
Asha si povzdechla. Přála by si, aby vše bylo jinak. Nechtěla být náhradním řešením. Chtěla udělat něco sama za sebe.
„Vyplouváme!“ zavelela. „Jedeme vysvobodit Theona!“

"A kudy mám jít teď?" Připadám si poněkud zoufale a propadám panice, protože kdyby mě tu nechal samotnou, budu bloudit čtrnáct dní, umřu bídně hladem a budou muset místo mě hledat náhradu dřív než stihnu vůbec začít.
"To máš jednoduchý - zadní schody i ty hlavní vedou jenom do druhýho, nahoru do třístovky se musí tím třetím schodištěm," pravil Guru a hrdinně mě vedl skrz spletenec chodeb, schodů, učeben a tajemných zákoutí.
"Třetí schody? Tady jsou třetí schody?" vypísknu zcela nepedagogicky.
Po pár minutách dorazíme před dveře s nenápadným číslem 302.
"Tak tady to máš," ukáže.
"Nebyla by na Béčko mapa?"

Kouzelník Pokustón našel si ženu,
společně chystali svatební menu.
Proč Bob s Bobkem vynechali pravidelné cvičení?
O králících na smetaně uslyšeli líčení.
Otesánek s jídelníčkem spřádal plány nové,
v televizi viděl pořad Káči Cajthamlové.
Na polích jen kukuřice, dohoda je taková,
emigrovat za hranice musí slečna maková.
Plánu B se musel držet též vojáček cínový,
neboť ráno za dezerci přišili mu okovy.
Baletka se vykašlala na jezero Labutí,
pohádkovým autům dává nové letní obutí.
Krkovička s EET je poctivosti vzor,
zapomnění do pohádek šíří se jak mor.
Nenechte zlo vítězit, shoďte komply z výšky,
kladivy je roztřískejte, vraťte dětem knížky.

Začínám rozumět písmu Knihy. Čára je pohyb, pětimílová křížová cesta, magie smrti a života. Nekonečný uzel propojuje živly, začíná a končí ve nekonečnu. Závěr kouzla. Možná se mi rozum rozpadá na kusy.
Něčí ruka sevře moje zápěstí. Konce uzlu se spojují, opouštím mezičas a strážce města mi mizí z očí. Musím se opřít o hradby. Nevydržím ani sedět.
Vedle se kdosi opře o kameny. Plášť poznávám. Strážce bez města.
„Stáhla jsi ty mě. Takhle to být nemělo.“ Rozhlíží se, jako kdyby poprvé viděl svět. Následuje hysterický smích.
Stánkářka mi podává svařené víno. „To nechte. Vy dva jste zralí na panáka.“

Opuchlé oči pálily pod závojem slz.
Myslela, že žádné nezbyly; že otupující smutek, který vystřídal prudkou bolest ztráty, bude navždy.
Tíže bez konce v hloubce žalu.
Teď tíha ztěžkla.
Ztráta těla byla poslední ranou. Nezbylo vůbec nic.
Odvrátila se od tmy prázdného hrobu. Poblíž kdosi stál v proudu jásavého světla.
Mariiny vyčerpané oči kouzlily obrazy, jeden se přelíval v druhý: nejprve nemluvně; dospělý muž s očima plnýma soucitu; odsouzenec, nahý, pokrytý krví; zohavená mrtvola.
Zamrkala.
Mysl si našla bezpečnou kotvu; hrob je v zahradě, je to tedy zahradník.
Poznala ho až po hlase.
Smutek?
Už nikdy nebude.
Jen nekonečná radost.

Stoupá do mírného kopce ke skalní průrvě.
Nenápadně, skrz vegetaci.
Několik metrů podél cesty.
Na některých stromech visí zvířecí lebky, kančí, vlčí - a témhleta vypadá na baziliščí - slušně velkej kus.
Chce zjistit, proč se dva její průzkumníci - dobří průzkumníci - nevrátili.
Všechny smysly vybuzené na maximum.
Slabé zachvění magického pole.
Opatrně ošahává a sonduje.
Alarmy, velmi dobré. Tiché. Všude přes cestu a kolem.
Tohle nepůjde obejít.
Tolik k nenápadnosti.
Čas na změnu taktiky.
Vystupuje otevřeně na cestu.
Tasí scimitary.
Pevným krokem kráčí vpřed.
Ví, že je sledována.
"Já, Inritta Touquewaid, vyzívám toho, kdo střeží cestu na osobní souboj o právo průchodu!"

"Je čas na plán B," hlásí mi Sára ráno.
"A jak zní?" optám se opatrně a pokouším se aspoň rozlepit oči, než budu zaúkolován.
"Konec seznamování, najdu si kluka mezi těma, které už znám."
Na moment se mi uleví, že plán B neobnáší nic, co bych musel vykonávat já, načež mi dojde, co moje drahá právě vypustila z úst a z mých úst vypustím smíchy vodotrysk kávy.
"A už jsi vyškrtala všechny ty, se kterými už jsi něco měla?"
"Jo..." přizná.
"A?"
"Nikdo nezbyl."
"Takže plán C?"
"Ty vaříš oběd a já jdu vyškrtat jen ty, kteří za nic nestáli."