DMD č. 24. pro 24. 4. 2018. Téma: Daně a smrt

Hodina, dvě, čtyři... Válka netrpělivě poklepává rudě nalakovaným prstem o špinavý ubrus. V motorestu, kde čekají na posledního z nich, už na baru došlo všechno včetně tři roky starých lékořicových bonbónů a policajti už dvakrát odvezli účastníky hromadné rvačky.
"Neměli bychom vyrazit bez něj?" žmoulá nejistě Znečištění zděděnou korunu.
"Ehm... tedy EHM", ozve se teprve nyní malý mužíček od stolu v rohu. Je celý takový nevýrazný, šedivý, s aktovkou narvanou tiskopisy jemného papíru...
"Sekáč nedorazí."
Tváří v tvář třem zmateným pohledům si o něco jistěji upraví brýle.
"Má dovolenou. Ale říkal, že za něj mám zaskočit, prý to vyjde nastejno."

Daně je třeba platit, to dá zdravý rozum. Školy, zdravotnictví, silnice, sociální dávky se samy nezaplatí. I úředníci a politici musí z něčeho žít.
Bohatí ať platí více než chudí. Říká se tomu sociální solidarita.
Zaměstnanec platí část odvodů státu, zaměstnavatel za něj odvádí další platby. Živnostníci musejí platit oboje.
Nestěžuje si, ač je sama bohatá živnostnice. Svou zemi miluje, s politikou sociální solidarity souhlasí.
Problém nastane, když jí konečná daňová sazba vystoupá na 102 %.
Astrid Lingrenová usedá k psacímu stroji a píše pohádku. Bude se jmenovat Pomperipossa v Zemi peněz.
Sociální demokraté poprvé po čtyřiceti letech prohrají volby.

Na stromech pod Petřínem voněly květy magnólií.
Pomalým tempem dvou lidí vychutnávajících vzájemnou blízkost kráčeli k Malostranskému náměstí, odkud měli dál pokračovat každý svou vlastní cestou.
Jako by někde hluboko v podvědomí tušil, že jde o jejich poslední setkání, záměrně oddaloval okamžik, kdy se budou muset rozloučit.
U kostela Panny Marie Vítězné se Josef Balabán zastavil, sňal z krku svůj starý křížek a vtiskl jí ho do dlaně.
Zatvářila se zmateně.
O půl roku později ze stromů pod Petřínem padalo listí.
Dana Vávrová strnula uprostřed kroku a dotkla se křížku, který náhle zastudil jako led.
Naděje na opětovné shledání zemřela.

Možná, že jsem přece jen měl zvážit, kam v životě jdu, a to mnohem dříve, něž na smrtelné posteli v posledních týdnech své existence.
Nikomu už nic nedlužím. Nikomu, jenom sobě. Dával jsem si záležet, abych nic nežádal a nemusel nic vracet. Život jsem prožil v jistotě, že mě neohrozí cizí ruka, poněvadž k tomu neposkytnu příležitost. A pak jsem se zdevastoval sám.
Můj nejlepší přítel byl starý pán z vrátnice, jehož jméno mi není známo. Když mi přál dobrý den, věřil jsem mu, a bylo mi blaženě. Dnes přemýšlím, jaké by to asi bylo, troufnout si na vyšší city.

Odjakživa se mezi lidmi vyskytovali hrdinové.
Jedinci, kteří nejen chtěli změnit svět k lepšímu, ale také se nebáli to udělat. Odvážlivci, kteří se stavěli za slabé a utlačované. Lidé, kteří hájili své hodnoty a principy všemu zlému navzdory.
Bohužel, jako za všechno na světě, i za odvahu se platí.
Bezpečím. („Máme holé ruce!“ křičí zmrzlí studenti.)
Svobodou. („Posedíš si v chládku a možná se ti ta Charta rozleží, hm?“)
Ztrátou blízkých. (Sedlák se s bolestí v očích díval na svou milovanou ženu, které, jakožto „německé svini“, samozvaní strážci pořádku prohnali kulku hlavou.)
A někdy si odvaha vyžádá i daň nejvyšší.

"Tak už máme máj, lásky čas!" zasní se Tadeáš.
"Bejvávalo..." odvětí Lev.
"Taky daně z nemovitostí čas," zareaguje Jimram, "zrovna dnes mi došel mail s výměrem."
"Mně už taky, blaze tomu, kdo nic nemá," odpoví Tadeáš.
A Jimram rozvíjí úvahu:
"Kdysi jsem přemýšlel, zda by se člověk obešel bez peněz. Měl by chaloupku, políčko, trochu zvířectva, ostatní potřeby by získával výměnným obchodem. A došel jsem k tomu, že by musel platit daň z nemovitostí a finančák by mu naturálie určitě nebral."
"Daním a smrti neunikneš," konstatuje Tadeáš.
"Oponuji, pračlověk daně neměl!" reaguje Lev.
"Takže zpátky na stromy?" zamyslí se Jimram.

"Hey Cas, what are you doing?" Dean was looking at Cas with worry. The angel was drowning in papers. "Is it research? Are you working on a case?"
"No Dean, I'm trying to fill these taxes." The hunter looked shocked. "Cas, you don't have income, you don't pay taxes."
"But Dean, they very saying on the tv that only two things are unavoidable... taxes and death."
"Well, we never ever paid taxes and with the death is not so sure either, buddy. So chill out, take a beer and we're going to talk about not listening the television so much."

"Co nám Římané přinesli, co pro nás udělali? No?"
Spiklenci se na sebe podívali, ozvalo se mumlání.
"Vodovod!"
"Cože?"
"No, postavili nám vodovod."
"Aha, dobře, ale.."
"A lázně, a zavlažovací systémy a bezpečí v ulicích," křičeli zakuklenci.
"Jasně, to je všechno pěkné," snažil se vůdce vzbouřenců najít ztracenou nit.
"Daně," zašeptal mu do ucha jeho pobočník.
"Cože? Jo aha."
"Daně! Kdo si myslíte, že to platí? Přece my," prohlásil velitel s uspokojením.
"To je pravda. A navíc zabíjejí naše mladíky, co si chtějí zaházet kamením," rozvíjel slibný nápad někdo ze zadních řad.
"Tak vidíte," uzavřel velitel, "Jen daně a smrt!"

Kdo
Má sílu pohnout skálou
Najít pravdu
V sobě sama
Skrytou hlouběji
Než kdy mohl tušit?
Slyšíš?
Tvoje srdce bije
Možná naposled
Za tenhle svět
Možná naposled
Máš možnost přijmout
Tenhle květ
S jeho krásami
I trnitou ochranou
A taky dámu
Opředenou tajemstvími
Co nese jméno Smrt
Kdo dveře
Sám jí otevře
A pozve ji dál
Odchází klidnější
Ale cesta ke smíření
Je cesta dlouhá
Plná
Překážek
A daň za putování
Mýtné za průjezd
Je vysoké
Cesta dovnitř bolí
Přijmout sebe sama
Zrána
Je těžké
Protože
Nejsme dokonalí
A jednou všichni zemřeme
Ale ta cesta
Plná dobrodružství
Za to stojí

Byl nízkého původu a vysoké inteligence. Vypracoval se, až na něm závisely životy nejmocnějších lidí světa. Pohrdali jím, spoléhali na něj a měli z něj obavy (ačkoli to by nikdy nepřiznali). Balancovat na ostří nože byla zpočátku nutnost, postupem času se změnila ve vášeň. Zábava, snad i slabost. Možná přestával rozlišovat, kde jsou hranice reality. Možná své hry hrál až příliš doopravdy.
A když hraješ hru o trůny, zvítězíš, nebo zemřeš…
Ve výběru daní byl nejlepší. Myslel si, že je nejlepší i v machinacích.
Dlouho se usmíval, nakonec však prosil. Marně. Svoji žačku vycvičil velice dobře. Odměnou mu byla smrt…