Monty Python

Potom co v roce 2021 bylo na Marsu poprvé nalezeno zlato, tajně se taky spustil portugalský vesmírný program. Vývoj, konstrukce a manipulační lety lodí byly prováděny v přísném utajení. Když bez varování odstartovaly lodě portugalské koloniální flotily, bylo to překvapení pro celý svět. V rekordních rychlostech, bez pečlivě zmapované cesty a s velkými ztrátami na životech zdolaly mezihvězdný prostor a přes veškeré nesnáze a nedostatek zdrojů a jídla provedly úspěšné přistání na povrchu rudé planety. Když se však otevřely dveře přistávacího modulu a kapitán svírající vlajku v rukou vykročil z otvoru, čekalo ho velké překvapení. Španělskou inkvizici totiž nikdo nečeká.

Titulek: "Jak od sebe rozeznávat různé části těla".

Prolínačka na fotografii zlaté brože ve tvaru mravence. Objeví se šipka.

"ČÍSLO 127: ZLATÉ NECUDNÉ PARTIE"

Prolínačka na výlohu klenotnictví, před kterým stojí dvě Pepřenky*.

Pepřenka 1 (Terry Jones): Krásný, ale když si člověk pomyslí, jak je to nelidské.

Pepřenka 2 (Eric Idle): Copak?

Pepřenka 1: Přece ta výroba! Roztaví hroudu zlata a nalejou to do mraveniště. A pak už to jen vykopou a rozštípají kleštěmi.

Pepřenka 2: To je hrůza, co na sebe lidi dokážou vzít. Když si jeden představí, kdyby to bylo obráceně...

Následuje páně Gilliamova sekvence, popisující výše uvedené...

Zasedačka byla podezřele prázdná. Diagramy na papírových tabulích ukazovaly jednoznačný a nevratný sešup do červených, místy spíš do ultračervených čísel.
Šéf v čele stolu skládal papírové lodičky z účetní uzávěrky a za doprovodu zvuků, které snad měly být troubení zaoceánských parníků, je tužkou proháněl po stole.
Pět posledních zaměstnanců se po sobě nervózně dívalo. Nikdo si netroufl ani zakašlat, jenom sekretářka před každého postavila hrnek špinavé vody místo čaje a s každým šálkem hlasitě třískla o stůl.
"Co kdyby..." promluvil pracovník PR a všichni se lekli.
"Co kdybychom už po našich klientech nechtěli těch padesát litrů moči, nepomohlo by to?"

Vládce veškerenstva právě hoduje, a jeho číšník hbitě přináší další a další chody. Stáda jehňat i kůzlat, hejna ryb, to všechno mizí v ohromném chřtánu, který se zdá být bezedný.
Jeho manželka na to zamyšleně hledí, a po očku pozoruje číšníka, který přináší ohromný medový koláč. Vládce se na něj zálibně usmívá.

"To už by snad mohlo stačit, manželi," odváží se namítnout.

"Nikdy!" ohradí se vládce hromovým hlasem, a se slovy "Já nikdy nenechám zbytky! Nikdy! Nech si to všici zapamätajú!" spořádá celý koláč.

Manželka si povzdechne, ale usmívá se.

Opět předstoupí číšník, v ruce malý talířek.

"Vafličku na zakousnutí?"

V inkoustově černé temnotě se zablýskne pochodeň. Věčné ticho přeruší jasný hlas.
"Zrádci! Proklatci! Mluví k vám Aragorn, syn Arathornův. Vyzývám vás, přijďte ke kameni Erech!"
Chvíli je ticho. Pak se odněkud ozve: "A co z toho?"
Aragorn se zarazí, vyvedený z míry. Ve světle pochodně tasí meč.
"Vizte! Andúril, ukutý ze střepů Narsilu. Jsem právoplatný..." Zarazí se a nejistě pokračuje: "Jste duchové mrtvých? Nepřejete si být vysvobozeni?"
"Ale jo. A co za to?"
"Pomozte mi, a jako mrtví odčiňte zradu živých."
Duchové se chvíli dohadují, ale jejich král hádku rázně ukončí: "Chlapci, jdem do toho. Je to férovej fízl!"