Hurvínek

„Tatí, tatí, já už vím čím budu až budu dospělý!" Hurvínek letí přes chodbu, s ním
letí i rozvázané tkaničky. Vzápětí vráží do dveří.

Taťulda se zde pere s Žeryčkem o oslintaný uzlík. Když si ho všimne, vstává a
uhlazuje si sako. „Nazdar Hurvajz, co jsi mi to chtěl říct?" Spejbl si Hurvínka
přejede ostrým pohledem.

Hurvínek se nadechne, už, už chce něco říct, když...
„Ale, ale Hurvínku, neříkali jsme si náhodou něco o tom, že si máš zavazovat
tkaničky??? Že se ptám, ať budeš cokoliv, s neustále rozvázanými tkaničkami,
stihne tě krach!"

„Ale tati, když jsou dřevěné, nejdou zavázat."