DMD č. 6. pro 6. 4. 2021. Téma: Jeden den hrdinou

Řidič tramvaje je ten chlapík, co sedí v kabině a vyleze jen, pokud si jde přehodit výhybku nebo vyklopit plošinu.
Odveze vás do cíle, aniž byste si všimli, jak vypadá nebo jak se tváří.
On si ale všímá.
Pečlivě hodnotí, kdy je potřeba brzdit, kdy zrychlit, kdy počkat, kdy na nic nečekat, kdy zasáhnout a kdy je lepší nedělat nic.
Možná pro vás není žádným hrdinou, ale věřte, že když mu do cesty vjede dítě na koloběžce a on zastaví dva centimetry od něj, cítí se jako jeden z Avengerů.
Teda potom, co se mu srovná tep a přestane nadávat.

Pro určité typy daní jsou známé "krizové" měsíce. Daň z nemovitosti to má v lednu - v ten měsíc musí každý, kdo něco koupil nebo prodal podat přiznání.

A právě ten měsíc se "holky z nemovitostí" nezastaví. Za dveřmi má každá frontu minimálně dvaceti lidí. Jedou od rána do večera. A když si chtějí dojít na záchod, skoro aby se lidem omlouvali, že budou čekat o dvě minuty déle...

Problém je i v tom, že se pořádně nestíhají ani najíst. A tak, když jim nakrájíte ovoce, co si ráno donesli do práce a uvaříte kávu, jste pro ně ten den hrdinou.

Byl to jeden ze vzácných okamžiků, kdy Lan XiChen otevřel oči. Pohlédl na obrázek od A-Yaa a jeho srdce probodla nová bolest. Téměř stejně intenzivní jako v ten den…

***

S mečem v Jin GuangYaově hrudi hleděl do jeho očí neschopen slova. Kroutil hlavou. Nešlo to přijmout, nešlo to zvrátit…
O co se snažíš?, nešlo mu pochopit. Dospěli až k rakvi. MingJuova energie zášti se vzedmula.

XiChen slyšel vzdálené volání, ať od něj odstoupí.

Jak bych mohl?

***

Nikdo kromě XiChena neslyšel tichou prosbu, aby zemřel s ním. Mohl to udělat. Chtěl…

Ale nakonec byl odstrčen a A-Yao se "hrdinsky" obětoval sám…

Skřivánek ukrajoval míli za mílí. Posel neurčitých zpráv.
Byl očima flotily. Prodloužená ruka svých těžkopádných sester. Nezbytné kolečko v soukolí války. A přece nahraditelné. Křehká skořápka jistoty v nejistém světě.
Byl domovem i rakví těch, ke kterým se život otočil zády. Posádka sehraná roky společné služby. Zloději. Pytláci. Pouliční rváči. Do spárů moře je nahnala bída i důtky verbířů. Nebyli hrdinové. Nervali se s mořem pro krále ani vznešené cíle. A přece všichni zas a znova čekali, že přijde jejich den. Den kdy stanou tváří v tvář nepříteli. Pro mlhavou vidinu kořisti. Pro druhy ve zbrani. Pro přátelství tvrzené solí.

Byly dny, kdy se mu chtělo zvracet.
„Pane Fletchere, jak dlouho ta noha takhle hnisá?“
Byly dny, kdy se mu chtělo řvát.
„Nemají lůžko? Vždyť je v terminálním stádiu rakoviny!“
Byly dny, kdy měl chuť všechno zabalit.
„Tohle nedám. Ať to napíchne někdo s rentgenovým zrakem.“
Byly dny, kdy by se nejradši neviděl.
„Měl jsem ho varovat. Nemusel skončit na sále.“
Byly dny, kdy neměl daleko k slzám.
„Čas smrti 7:04. Jdu si promluvit s rodinou.“
A pak přišel den, kdy cítil, že to všechno dává smysl.
„Budete v pořádku, paní Figgová. Přišli jsme na to včas. Uzdravíte se.“

Hagrid zareagoval bleskurychle. Z kapsy vytáhl prázdnou krabičku od šňupacího tabáku a tvorečka do ní zavřel.
„Tebe musim někam vodnýst. Co kdyby na tebe šáhnul nějakej mudla. To byste ani jeden nepřežili.“
„Myslíte?“ ozval se za ním známý hlas. „Předpokládám, že naprosto nechápete, že si tady teď hrajete na hrdinu úplně zbytečně. Toho skvorejše můžete klidně zase pustit.“
„Profesore Snejpe, co vy tady? Dyť ste přeci todle… mrt… ééé… namalovanej… U Merlinovejch podělaných spodků!!! Já sem taky ve vobraze!?
„Jistěže. Přesněji, v magické fotografii. Už druhý den tady chodím zkoumat, jestli se řídí stejnými zákonitostmi, jako bradavické obrazy. Očividně ano.“

[Doplňte] se cítil mizerně. Přestože byl dnešek završením jeho celoživotních úspěchů. Přese všechno, co dokázal, se neuměl přinutit k uvědomění vlastní výjimečnosti. Přemítal nad důvody toho dotěrného deprimujícího dojmu. [Doplňte] byl největší hrdina, jakého svět poznal, ale připadal si obyčejný.

Člověk. Muž. Světlé pleti. Válečník. Sirotek, co se vlastní pílí vypracoval. A co vlastně uměl? Ohánět se podlouhlými předměty a vysílat projektily vysokou rychlostí protivníkovým směrem pomocí různě sofistikovaných zbraní.

A všude kolem se hemžili ti ostatní hrdinové. Rohatí, s ocasy nebo křídly. S pestrými barvami pleti, démonskou/andělskou krví a špičatýma ušima, rodinnou kletbou, požehnáním a tak podobně.

On? Standard.

Vždycky si připadal nezajímavý, snad i nedosti hezký. Kterak by mohl doufat, že zaujme dívku svého srdce? A kdyby nakrásně získal její srdéčko, co na to řeknou páni rodičové? Zatím pokazil, co se dalo.
Až mu svitla naděje, když v ochotnickém představení dostal úlohu Břetislava. Pilně roli studoval, do zkoušek svědomitě docházel, rozhodnut zazářit jako hrdina.
Při představení čacký rek zakopával o meč, pletl text, ale statečně vytrval až do konce.
„Něco tak strašného jsem jaktěživo neviděl. Už o vás nemám strach, že byste zběhl z úřadu k divadlu. Můžete se o naši Pepču ucházet,“ řekl mu vlídně budoucí tchán.

Sychravo žije jen Hančiným těhotenstvím. „Nebudu čarovat,“ vmetla mi zuřivě.
Já tě nenutila. Markétě to nic neudělalo.
Polykám slova a sevřeně přitakám.
Kdo stojí o tvé čarování neřeknu.

Martin přestal přicházet. Mezi výpravami ho úzkostlivě svírá. Nejsem žárlivá dorostenka – noci plním prací. Věnuji čas Markétě, odstrčené na okraj.
Ale samotě jsem odvykla.

Když přijímá posla, stojím mu po boku. Bál na Růži, vévoda zve sychravské.
Hanka ostře vydechne: „Nemůžu cestovat!“
Dvorská politika je tancem pro dva.
Krumlov je daleko.
„Já mohu,“ nabídnu zdánlivě lehce.
Projednou mi Hanka děkuje upřímně. Překvapení v Martinových očích střídá poznání.
Ten den bude jen náš.

Do balónu nastoupili dva - pilot Fedosejenko a ředitel fyzikálního institutu, ověšený přístroji - nenápadný muž s brejličkami. Alexandr Fridman.
V výšce šesti tisíc metrů praskla nádrž s kyslíkem, ze které dýchali. Fridman se rozhodl. Pilot je pro přežití potřebnější. Zadržel dech. Pomalu se sesouval na dno gondoly. On si mohl dovolit skončit v bezvědomí, na něm jejich život nezávisel. Probral se až po chvíli - když s ním Fedosejenko třásl a křičel, ať kouká dýchat.
Co ušetřil, stačilo. Vystoupali do rekordní výšky a vrátili se oba živí.
Fridman je slavný díky svým vědeckým výsledkům. Na jeho krátké hrdinství pomalu usedá prach zapomnění.