Samuel Beckett

„Pruda.“
„Hm.“
„'sme tu nejmíň hodinu.“
„Jojo.“
„Dneska nepříde.“
„Třeba jo.“
„Dyť jsme tady dvě hodiny! Jak víš, že příde?!“
„Nevim. Doufam. Když jsme tady tak dlouho.“
„Blbost.“
„Proč?“
„No protože to je kokotina. Přijde, protože chceš?“
„Nemusí. Ale třeba...“
„Seš totálně iracionální! Furt joo, určitě příde!“
„Dyť-“
„Jak zaseknutá deska, už je to fakt nezajímavý tohleto-
„Hele-“
„Přijmi realitu-“
„Vole mlč! Je fňukání odraz reality? Nemůžeme ovlivnit, jestli přijde, já jen při čekání nejsem dement. Tak di do prdele. Máš totál pošahanej hodnotovej žebříček, když ti to příde divný nebo nezajímavý.“
„...“
„...“
„Asi už nepříde. Pudu."
"Taky"
"Tak čus.“
„Čus.“