DMD č. 24. pro 24. 4. 2021. Téma: Řasa

Neobvyklou situaci zažili fanoušci na plaveckém mistrovství světa. Do programu byl na poslední chvíli zařazen závod ve zbrusu nové disciplíně, do něhož se navíc mohl přihlásit kterýkoliv z diváků.

„Den před zahájením mistrovství nám bazén zamořila jakási agresivní řasa,“ vysvětluje jeden z organizátorů. „Protože někteří závodníci jsou citliví na bazénovou chemii, museli jsme vymyslet jiné řešení.“
Pořadatelé se proto rozhodli zahájit mistrovství soutěží v rychlostním požírání řas.

Závod se setkal s velkým úspěchem, zvlášť mezi vodními plži.
„Občerstvení zdarma, a navrch medaile. Úžasné!“ pochvaluje si vítěz závodu, okružák. „Navíc teď každý vidí, že ne všichni plži jsou pomalí jako šnek.“

Steve si jasně vybavoval, co ho na Tonym zaujalo jako první.

Tony Stark si nebral servítky. Byl krutě upřímný a pro sarkastickou narážku nešel daleko.

Steve si přesto nemohl nevšimnout jedné skutečnosti, která ho rozčilovala. Mnohem snazší by pro něj totiž bylo Tonyho nesnášet.

Tony Stark měl překrásné oči. Hluboké, hnědé a lemované dlouhými řasami. Steve po nich chtěl přejet prstem, pohladit Tonyho po tváři a ochutnat jeho rty.

Kontrolu nad sebou ztratil v okamžiku, kdy si povšiml spadlé řasy na Tonyho tváři. Jakmile se Tonyho jednou dotknul... už nebyl schopný přestat.

Naštěstí se ukázalo, že Tony to má stejně.

Temné oči cizinek kladly víře Izraele do cesty jedno břevno za druhým.
Ani pomrkávání třásní na lemu oděvu je neodvrátilo od zlého.
V otroctví osmnáct let obraceli oči k letícím oblakům, odkud mohla přijít pomoc.
Nakonec přišla v podobě dýky ukryté v záhybu šatu pod chromou rukou.
Spiklenecké spuštění víčka, zašeptaný náznak probouzí zvědavost.
Kůže a tuk se zavřou nad vražednou zbraní.
Nohy vyvoleného národa stojí pevně v proudu řeky, jako by pustily kořeny do dna.
Přes brody nikdo neprojde, hladinu zvlní pády těl a zbarví krev.
Vysvobození - na věky, na pár generací, nebo na jedno zamávání řasami?
Lidskými? Božími?

Mlok se fascinovaně díval na podivné stvoření značně podobné obrovské mořské řase.
„Je to zlatíčko,“ řekla pyšně čarodějka, „vůbec se ode mě nehne! Byla jsem na dovolené na takovém rozkošném mudlovském ostrově, hned jsem samozřejmě poznala, že to není obyčejná řasa. Tam by z ní udělali salát,“ zavrtěla hlavou a něžně oslizlé stvoření pohladila.
Mlok se posadil k tvorovi a zkoumavě si ho prohlížel.
„Přestala vám nedávno jíst, že ano?“ pokýval hlavou.
„Ano! Chudinka už dva týdny nežere,“ čarodějčin hlas se zachvěl.
„Jistěže... Nechává si místo,“ usmál se Mlok.
„Na co?“
„No... Na vás,“ rozpačitě se podrbal hůlkou ve vlasech.

Patrick ukazoval Erikovi další z cest. Už brzy bude kluk úplně zaučený.
Dneska měli novou pomůcku - věc, co dělala cink. Její sestavení a užití jim vysvětlili na policii; ten Angličan, co chodí kolem, u toho byl a tvářil se kysele.
Zatím necinkla, takže to asi bylo dobře.
Mlha se přihnala s pravidelností sobě vlastní. Nebylo divu, tuhle denní dobu. Patrick velel zastavit. V okolí byly hluboké bažiny. Nemá smysl to pokoušet.
Sedli si k sobě, přehodili přes sebe celtu a vytáhli další novinku. Svačinku.
Špalík byl zelený, suchý, tuhý a slaný a, protože někdo přidal med, i sladký.
Rajská mana.

Au, hrome… Něco mu asi spadlo do oka. Zkusil oko promnout, ale nepomohlo to. Času je málo a on aby se crcal s neviditelným smítkem někde pod horním víčkem.
Přetáhl víčko přes spodní a zdálo se, že se protivné cosi zachytilo vně oka.
Honem, rychle doobléct, ještě rukavice a helma.
Úleva netrvala dlouho. Něco ho zase začalo svědit a dokonce nepříjemně píchat. Bylo to horší než před tím. To nebylo smítko. Zřejmě si do oka natáhl vypadlou řasu ze spodního víčka.
Méně vhodný okamžik si ta řasa vybrat nemohla.
Při startu rakety si fakt nemůžete sundat helmu a oko promnout.

Střih.

Překrásná dáma v bílých šatech. Ve vlasech větvičky a listí, tráva, hlína... a drobná včelka.

Střih.

Voda.

Střih.

Velké lidské oko.

Bleděmodrá panenka, vytřeštěná bulva, s drobnými červenými žilkami, z kterých se rozlévá krev.

Nad hlavou vlnící se nebe. Zbytek slunce. Vážka s křídly modrými jako šlechtická krev.

Střih.

Víčka zakryjí stín pod očima umírající. Klesne ke dnu, a pomalu se propadá vlnícími se říčními řasami až na samé písečné dno.

Ne, neodplouvá po hladině.

Její mysl, těžká jako kámen, ji stáhla do hlubin.

Střih.

Život, obtočený mrknutím lidského oka milovaného, řasy řežou, šílenství utichá.

Ofélie už není.

Střih.

„Už je nový téma?“ zeptá se Rodič 1. Ledňáček šel do hajan. Nastal čas bouření mozků.
„Jo… Nebude se ti to líbit,“ odpoví Rodič 2. „Řasa!“
„Řasa?“ Z obýváku se ozývá jen zamyšlené mručení. Buď to, nebo myčka najela na závěrečnou fázi programu.
„Už je to tak. Asi se dozvěděli o té pivní řase, co mi roste kolem mého kdysipasu.“
Klokotavý smích s ozvěnou zevnitř sklenice.
„Zase jsem se kvůli tobě polila.“
„Já ti nevím. Chtěl jsem sice nějakou intelektuální vzpruhu, ale řasa mi tedy do oka nepadla.“
„Neruš, píšu,“ odvětí zpěvný alt. Do noci se ozývá pouze zapálené datlování.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či do krčmy nezájdeme. Odkedy sa krčmárová žena z dovolenky vrátila, úplne nové veci tam začal variť.
- Jarík môj, a kdeže to vlastne bola?
- Až v Japonsku. A priviezla odtiaľ suši.
- Kto čo suší?
- Ale nie Pištík. Suši, to ti je také japonské jedlo, vieš. Ryža zabalená v morskej riase.
- A to tam jedia?
- Veruže jedia. A krčmár to aj u nás začal predávať.. Akurát mu toho žena doniesla z Japonska málo, tak začal miesto toho baliť tarhoňu do kapustových listov.

Na stole přistály tři krabice s pizzou.
Jednu okamžitě zabral Ron. Hodinu nejedl, čili měl pocit, že umírá.
Druhou otevřela Hermiona. Ani nesnídala, čili byla protivnější než obvykle.
Na třetí se chystal Harry. Čtyřiadvacet hodin nespal a jediné, co pozřel, byla kofeinová tableta a žvýkačka, kterou spolknul, když mu brýle spadly do nevylitého nočníku.
„Pottere, přivezli chlapa, co si nožem na chleba uřízl oční víčko. Přišijete mu to.“
„Nezavoláme chirurgii?“
„Chcete ho odsoudit k doživotnímu nalepování umělých řas?“
„Hm. Až to dokončím, můžu konečně něco sníst?“
„Jestli to dokončíte, máte u mě večeři.“
Potter odhodil krabici a vyrazil za Snapem.