Muži by však mlčet neměli
Zase můj obskurní fandom, tentokrát během 2. knihy. Ale snad bude pochopitelné i bez znalosti.
"Ani jediný verš," povzdechl si jeho přítel. "Nedokážu napsat nic."
Cliopherovi vytanulo na mysl staré přísloví jeho prastrýce a hned ho řekl nahlas.
"Ve válce můzy mlčí?" pousmál se jeho společník.
"To je moderní překlad. Moji předkové neznali válku... Byli objevitelé. Znali okamžik v bouři, kdy každá vlna může znamenat tvůj konec, každý poryv větru potrhat plachty. Myslíš jenom na holý život, píseň ti nejde na rty."
"Přitom bouře už mi pominula."
"Ale ještě nejsme v bezpečném přístavu. Ještě nesedíme u ohně u našich rodin a nevzpomínáme na zážitky z moře."
"Možná máš pravdu."
"Tvůj verš přijde. Dej mu čas."
Prastrýc Cliophera, hlavního hrdiny, je tana, něco jako vážený starší/mudrc/mentor. Mluví jazykem Ostrovanů, což v příběhu není latina (v latině by příběh moc smysl nedával), daná kultura je inspirovaná Polynésií a Maorskou kulturou z Nového Zélandu.
Zvažovala jsem vytvořit překlad přímo do drabble ale nechci patvařit jazyky, které neznám. :D
- Číst dál
- 4 komentáře
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit