Nine Worlds

"Ani jediný verš," povzdechl si jeho přítel. "Nedokážu napsat nic."
Cliopherovi vytanulo na mysl staré přísloví jeho prastrýce a hned ho řekl nahlas.
"Ve válce můzy mlčí?" pousmál se jeho společník.
"To je moderní překlad. Moji předkové neznali válku... Byli objevitelé. Znali okamžik v bouři, kdy každá vlna může znamenat tvůj konec, každý poryv větru potrhat plachty. Myslíš jenom na holý život, píseň ti nejde na rty."
"Přitom bouře už mi pominula."
"Ale ještě nejsme v bezpečném přístavu. Ještě nesedíme u ohně u našich rodin a nevzpomínáme na zážitky z moře."
"Možná máš pravdu."
"Tvůj verš přijde. Dej mu čas."

Cliopher se vracel z návštěvy do svého (jejich?) domu, doprovázen svou sestrou. Uvnitř je uvítal masakr.
Na zdech byla tekoucí šťáva a semínka. Ve vzduchu se nesla vůně sladkého ovoce.
"Mám se vůbec ptát?" povzdechl si.
"Ovocovražda," informoval ho s úsměvem Ser Rhodin. "Zjistili jsme, že na trhu mají nové druhy ovoce, které ještě neochutnal."
Jeho (bývalé) veličenstvo právě bojovalo s mangem. Mučenka, pomyslel si Cliopher, již byla umučena. Doražena.
Cliopherova sestra vše pozorovala dosti zděšeně.
"Císař nesmí jíst čerstvé ovoce," vysvětlil jí Cliopher. "Zakazují to náboženská tabu."
"Tohle mi opravdu chybělo," zasmál se jedlík. "Ale jsou to mršky klouzavé."

Když se Poslední císař probudil ze svého mnohaletého spánku, rozezněly se zvony a rozsvítil se celý palác. Alespoň podle oficiálních záznamů.
Ve skutečnosti trvalo nějakou dobu, než si události někdo všiml. U lože císařova stála jenom skupinka nejmladších stráží, které z větší části přepadla panika. Nakonec se sám císař vydal oznámit své znovuzrození.
Teprve když udýchané páže přineslo zprávu princezně Indrogan se začaly věci hýbat. "Sepište oficiální oznámení!" zaúkolovala sekretáře. "A někdo mi sežněte hudebníka, co umí zahrát na trubku Císařské přivítání! Ty, zařiď zvonkohru! A večer musí být ohňostroj!"
Po několika hodinách se konečně rozezněli první opatrné tóny trubky.