DMD č. 16. pro 16. 4. 2023. Téma: Generátor náhodných slov

Dalším tvorem byl po zadních skákající australský savec, který nosí mláďata v břišním vaku.
Tak jak mu budeme říkat? Vačnatec ne, tak už nazýváme nadřád. Vačice už taky existuje. Že by Vakovec, Vakovka, Vačník, Kapsovník… ne, to je hloupost. Kapsář? Tak to už vůbec ne.
Tohle nikam nevede. Možná bude lepší se odpíchnout od toho skákání. Skokan ne, to už je žába. Ale možná něco podobně znějícího… Němci mu říkají das Känguru, tak třeba od K. Něco jako…
Klokan! To je ono!
Jan Svatopluk Presl si nové slovo zapsal a nalistoval další exotické zvíře, jemuž bylo třeba najít české jméno.

"Hey Raven, I heard about Birch Bark, great work!" Squirrel smirked at the agent as they passed each other in the corridor.
"Thanks, Squirrel. Can you send me the sheets for Matinee, when you get a minute?" Raven nodded.
"Sure! And Lion, I still need the paperwork for Trinket from you."
The youngster frowned with his nod.
"Ermm... which one was that again?" he asked Raven when Squirrel was out of earshot.
"The blond with the expensive tastes?" Raven supplied.
"The operation names sound like they are pulled out of a hat."
"Actually, I think now it's random words generator..."

Byl až příliš poslušný a tichý. Nenašla žádné modřiny, ale věděla, že krutost rány nepotřebuje.
Odmítal fyzický kontakt, málokdy se někomu podíval do očí. Bál se.
Uměl mluvit, hezky a srozumitelně, ale málokdy řekl víc než „ano“ a „ne“. Občas ale mluvil pro sebe… jen sem tam náhodné slovo. Je snad slabomyslný? Snad ne…
Jak se k němu přiblížit?
Potom našla tu kočku. Zubožený, hladový tvor, kterého odevšad vyhazovali. Tak vděčná za jídlo a pohlazení! Vyhublá… ale pod nejistou dětskou ručkou dokázala spokojeně příst.
Třetího dne se na ni podíval a tiše řekl: „Moje kočička, moje…“
A poprvé se usmál.

"Mami, čůrá šalinka? A autobus?"
"Pejsek má košík, aby mu nebyla zima na čumáček."
"Táta je velký medvěd. Máma je velká medvědice. My jsme malá medvíďata."
"To je táta býk a to je máma býková."
"Tatínek nese počítač, bude nahrávat Večerníčka. Ó tatínku, ty jsi tak moudrý."
"Kuřim... Tam bydlí kuřata."
"Kam ta zatracená maminka ty bryndáky dala?"
"Děda je divoch a babička je paní divoká."
"Velká kráva nám dává mléko. Velká máma nám dává kyšku."
"Byl jeden domek, v tom domku stolek, na stolku miska, v té misce vodka, v té vodce rybka!"
"Já jsem, milá babičko, samotný pánbůh..."

„Учитель.“
„Učitel.“
Byl krásný jarní den, ideální na procházku. Nebo na výuku ruštiny na čerstvém vzduchu.
„директор.“
„Ředitel.“
Konstantin líně přehazoval asociace na téma škola. Willi úporně odpaloval zpět.
„Учебник.“
„Žák? Ne, učebnice.“
„Чернила.“
„Černá… Hm.“
„Čím píšeme?“
„Inkoust!“
„Správně. Треугольник.“
Willi se zastavil. „Trojgolník? Trojhlavý rolník?“
„Soustřeď se. Druhá část slova je угол.“
„Uhel?“
„Úhel.“
„Takže trojgolník...“
„Треугольник.“
„...je trojúhelník. To mi ale k ničemu nebude.“
Konstantin se usmál poďábelsku. „Takže další tvary. Квадрат.“
„Čtverec?“
„Да. Кольцо.“
„Koule. Ne? Kruh.“
„Шестнадцатиугольник.“
„To si vymýšlíte. Takové slovo není.“
„Шестнадцатиугольник.“ Vytrvat!
„Paprňák, Eglknecht. Bitkojn. Průchodisko. Kataklyzma.“
„Moc vtipné. A kataklyzma existuje.“

Doběhli na druhý konec chodby, do technické místnosti. Keith rovnou vyrazil sundat ventilační mřížku za filtrem ventilace.
Znovu zkonroloval plánek. "Tak pokud jsou ty plány aktuální, tak když prolezeme touhle ventilací kus rovně, pak doprava a na třetí odbočče doleva, tak by pod náma měla být serverovna."
Keith se nasoukal do ventilace první a ostatní jej následovali. Nad servervnou odšroubovali ventilační mřízku a seskočili downitř. Okamžitě se spustil alarm.
Shizuko vytáhla z kapsy krabičku a připojila ji k jednomu ze serverů.
"Co to je?" ptal se Keith.
"Konzole. A emulátor klávesnice. Musím uhodnout heslo, tak beru náhodné slova ze slovníku."

"Okonorka harfišum! Proměň vodu v dobrý rum!"
Tohle vždycky chtěl vyzkoušet. Podíval se do poháru. Nic. Znovu a tentokrát s větší silou. "Okonorka harfišum, proměn vodu v dobrý rum!"
Pořád nic.
Kruci.
Možná kdyby… "Oko norka, harfy -"
"Co děláš?"
Podíval se na Severuse. "Měníme vodí v rum!"
"A… proč nepoužiješ skutečné kouzlo místo těhlech nesmyslů?"
"Tak to zkus sám, když jsi tak chytrej!"
"Jak je libo." Sevřel rty a soustředil se. Proměna kapaliny je otázka čtvrtého ročníku…
Voda se zavlnila a najednou byla v poháru zlatavá tekutina.
"Vidíš?" Ušklíbl se a napil se. Osvěžující.
"Hej, to je moje!"
"Ještě trénuj."

Loď ve tvaru obřího razítka, vyslala další, průzkumné. Posádka nebyla z návštěvy právě nadšená, a všechno to zapříčinil znuděný replikant, který ukradl vesmírnou mapu ze smrťácké replikantské lodi.

Pokusili se je zmást, když navedli Modrého skrčka dál od Trpaslíka. Rimmer byl bohužel nucen převzít velení, když se Dave zkoumal prastarou mapu a z toho zápachu omdlel.

„Bože! Nejde! Mozek!“

„Dovolte mi oprášit lekci jízlivosti, pane. Musím Vám sdělit, že zníte jako generátor náhodných slov. Na takové hlouposti nemáme čas.“

Rimmer nepřestával blábolit, naštěstí Lister procitl z čichového šoku, podobnému pachu měsíc nošených trenýrek.

Krize byla nakonec zažehnána. Měli zkrátka kliku.

To se zase blížilo léto a Horáček s Pažoutem se rozhodli, že jak Šebestová nechá sluchátko bez dozoru, tak si ho bez ptaní půjčí a napíšou s ním pololetku. A tak to udělali a jak přišla pančelka, tak se usmívali a říkali si, jó, to máme v kapse.
Ale pak ji odevzdali a pančelka jim říká, že to snad nemyslí vážně, že ty písemky mají úplně stejný a vůbec nedávají smysl, že snad použili nějaký generátor náhodných slov, ale Horáček s Pažoutem jí řekli, že ne, protože ten ještě nevynalezli a pančelka jim řekla, že budou zase dneska po škole.

Pro dvacátý ročník DMD naprogramovaly Katužka a Nifredil AI autonomně zadávající témata, protože kontrolovat, zda se jedno z minulých sedmi set náhodou nedostalo znovu do DMD, přestalo být i nad jejich nadlidské síly. Časová úspora byla vítaná i proto, že obě vstupovaly do druhého roku vlády jako premiérka a ministryně spravedlnosti. Programovací pravidla nebyla náročná: téma se nesmí shodovat s žádným z minulých zadání, alespoň jednou za měsíc se musí objevit květina, latinský citát, aluze na popkulturní hlášku a trochu převrácené přísloví, první týden témata lehká, druhý přitvrdit, třetí přidusit…
Bonusy si ovšem s potěšením stále zadávaly a kontrolovaly samy.