DMD Bonus č. 10 pro 30. 4. 2023.

V parku se rozplácla rovnou na trávník. Hned litovala, včera pršelo, ale už se nechtěla zvedat. Její společnice po zvážení povětrnostních podmínek pod sebe nejprve umístila kabát.
„Nikdy jsem nikoho nepraštila,“ řekla s omluvou v očích i hlase. „Ale ona…“
„Chápu,“ odvětila Violetta a jako mimochodem (Bylo to mimochodem? Juditin vnitřní hlas ječel nadšením) jí položila ruku na stehno. Ticho mezi nimi bylo hlučné, tak jako tráva hrozně mokrá. Budou se muset zase rychle sebrat.
„Vytrestala se sama,“ dodala Violetta s vědoucím úsměvem. „Jak říkala jedna moje chůva, svobodná a s ježkem v peci si může jít rovnou hodit mašli.“

Démon v Adamovi se zarazil. Čočka byla někdy punk?
Wensleydale zvedl obočí. V kombinaci s brýlemi to vypadalo komicky.
Brian úkosem koukal na Adama a Wensleyho a nechápal, o čem to pan Tyler mluví.
Pepřenka se plácla rukou do čela a nevěřícně zakroutila hlavou. Dospělí jsou TAK nechápaví!
Pan Tyler čekal nějakou drzou hlášku, ale marně.
„Takhle se mladá dáma ke starším nechová,“ okomentoval aspoň Pepřenčino gesto.
Adam v naprostém tichu setřásl ruce svých kamarádů, popadl kolo a rozjel se. Zbytek party ho postupně následoval. Když mizeli za obzorem, rozlehla se Tadfieldem rázová vlna, jak se najednou uvolnilo napětí situace.

Už dlouho se Dracovi nestalo, aby jeho příchod vzal ostatním řeč. Čím delší doba uběhla od Voldemortova pádu, čím větších úspěchů dosáhl v lektvarech, tím normálněji k němu lidé přistupovali.

Z omylu ho vyvedla Grangerová. Vysvětlila mu problém se ZAPOMEŃ a se Starkovou. Nepřekvapilo ho to, spíš ho udivilo, že předkové nechali Ulysese Malfoye naživu. Vraždění nepohodlných potomků nebylo u čistokrevných rodů ničím výjimečným.

Po poradě vyhledal Grangerovou: „Nahradím Křiklana,“ oznámil ji.
Hermiona vstala, vytáhla dva panáky a nalila whisky.
„Budu ráda, máš modernější přístup k lektvarům.“
Dokonale tím Draca zmátla, od bývalého protivníka očekával rozepři, ne že ho podrží.

…
Blééé, takovej hnusnej kouř, dyť mi to zničí řasinky.
…
Chrhly, chrchly. Tak řasinky, snažte se trochu.
…
A pak, že se nedá žít bez řasinek, ani metaplazie není zas špatná. I se trochu líp odkašlává.
…
Hele mutace nukleový kyseliny, co s tím?
…
Dneska další mutace do sbírky. Dají se tak získat celkem super vlastnosti.
…
Jupí! Už mám dost velkou sbírku, už to roste samo! Sice pomaloučku, ale já si ještě nějaký ty mutace nasbírám.
Kde je kouř? Jak mám rozšiřovat svou sbírku?
Nízkodávkové CT? A to jako proč?! Dyť mu furt nic nedělám. Ani chrchlání mu nezhoršuju!

Oni mě jdou uříznout!

Bílo, všude bílo, nic, čeho by se oko mohlo chytit. Měl pocit, že stojí, takže tam musela být podlaha, a pokud bylo něco pod ním, muselo být i něco nad ním a kolem něj. Jenže v čistě bílé nedokázal rozeznat žádnou hranu, nikde se nelámalo světlo.
Pak přišla ona, samozřejmě, že tam byla ona, jediný pevný bod v bílé prázdnotě.
„Postřelili mě, viď?“ zeptal se.
Přikývla. „Měl by ses vrátit.“
Rozhlédl se kolem. „Tady je klid. Mír.“
„Já vím, ale tady zůstat nemůžeš. Tady nikdo nezůstává. Můžeš jít dál, ale měl by ses vrátit.“
„Proč?“
„Copak už máš hotovo, manekýne?“

Kdy proběhla první velká demonstrace před sídlem společnosti Arasaka?

A) 14. 7. 2077
B) 1. 9. 2077
C) 19. 10. 2077
D) 23. 11. 2077

Na jaké frekvenci vysílalo rádio aktivistů, svolavající demonstrace?

A) 91,5 FM
B) 98,3 FM
C) 101,4 FM
D) 105,1 FM

Který ze zakládajících členů F-Crew zemřel během infiltrace společnosti Arasaka?

A) Fey Kuwata
B) Ray Lamarr
C) Rik Tronton
D) Keith Bartell

Co bylo podstatou této operace?

A) DDOS útok
B) Vypnutí výrobní linky
C) Nahrání trojského koně přes spatně zabezpečenou pobočku
D) Atentát na vedoucího pracovníka

Bonus: Jaké bylo interní krycí jméno této operace?

„Takže jste to vy?“
V Edwardově hlase sice zazněl otazník, bylo to však spíše udivené konstatování.
Muž naproti němu měl po fyzické stránce s Thomasem Riddlem společnou pouze mimořádně štíhlou figuru a vytříbený módní vkus, přesto ho něco ujišťovalo, že se nemýlí. V týle se mu ježily vlasy a jizvy na levém předloktí pulsovaly, jako by je někdo znovu otvíral.
„Četl jsem váš nekrolog.“
„Nápodobně.“
„Ochrana svědků?“
„Transplantace obličeje?“
„Hmm… Chcete tuhle partii dohrávat, Severusi?“
„Edward.“
„Máte půvabnou dceru.“
„A vy máte syna, Riddle.“
„Voldemort.“
„Takže…?“
„Nabízím remízu.“
„A když nepřijmu?“
„Šestým tahem šach mat. Bez figur se položíte sám.“

Siréna. Ano, ten přesně ten tón, když...
Nastalo to.
Válka.
Toho, čeho se každý obává.
To, co nejspíše nikdo nechce.

Podívala se na svého muže, jenž si v klidu četl noviny a nevnímal tak moc svět.
Sice on možná věděl, že se neco takového blíží, nevěděl, že to je zde.
Že brzy bude muset opustit obydlí a jít bojovat za správnou věc? Chtěl za to jít bojovat on sám? Ne. Jen plnil rozkazy.

Šance, že to přežije je poněkud nízká.
Válka si nebere servítky.
Činy a dopady.

Zvuk pokračoval stále.
Žena přešla k manželovi, ten se zamračil.

„Je čas, miláčku.”

„Prečo si prišla?“ podal mi pohár s vodou. Prisadol si.
„Chcem ťa požiadať o tebou vysvätenú vodu,“ nebola som schopná sa naňho pozrieť. Podala som mu pripravenú fľaštičku. Všimol si jazvy na zápästiach. Bez slova sa vzdialil.
Krákanie vrán, ktoré preniklo až dovnútra, ohlásilo jeho návrat. Postavila som sa, odložila podávanú naplnenú fľaštičku.
„Alethia, je mi ľúto...“
„...že si ma znásilnil?!“ nečakala som na odpoveď. Vybehla som z kostola. Prekvapene som zastala a hľadela na obrovský kŕdeľ vrán. Akoby ich rozsypali z množstva vagónov.
Dobehol ma. Snažil sa ma objať. Spoza mňa vyletela biela vrana. Ďobla ho, ostatné ju nasledovali.

Není to sice nic moc, ale je to domov bylo to nejvýstižnější pojmenování Weasleyovic Doupěte. Vždycky bylo plné dovádění, lomozu, křiku, pošťuchování, zkrátka všeho toho, co dokáže vytvořit sedm dětí a... Artur. Moly Weasleyová zažila v Doupěti jediný klidný rok, ten, kdy už byly všechny děti ve škole, ale první vnouče ještě nebylo na světě.
A najednou jí bylo smutno. Naštěstí ticho a klid neměly dlouhého trvání, protože Doupě se brzy zaplnilo vnoučaty. A že jich bylo, od sedmi dětí rovnou dvanáct. A přibývala i pravnoučata.
"Není toho na tebe moc, mami?" zajímala se Ginny.
"To jsou láskyplné starosti, zlatíčko."