DMD Bonus č. 10 pro 30. 4. 2023.

Slyšela sirény, jak se ozývají po celém městě.
Srdce jí najednou bušilo o mnoho víc, než normálně.
Siréna kolísala a stoupala.
Věděla, co to znamená.
Válka.

Prohlédla na svého muže, který seděl v křesle a četl noviny. Možná už dávno o tom, že se něco blíží, i tušil.

Avšak ona to věděla jistě. Věděla, že bude muset opustit všechno, co má rád a jít bojovat za svou zemi. Za cíle, které možná ani sám nechce, ale musí. Musí poslouchat rozkazy.

Žena mu položila ruku na rameno a lehce jej promnula.

„Je to tady, drahá.” Odvětil muž a pohledem do novin.

„Ty kryptofašisti nás normálně vypískali!“ nadával Degen ždímaje si pivo z dredů. „Si myslí, že budem hrát ňáký jejich nablblý odrhovačky!“
„Punk už asi netáhne,“ pokrčil rameny Gazze. „Možná kdybysme zkusili jinej žánr...“
„To bych radši předčítal přepravní řád maďarskýho státního železničního dopravce v originále,“ odmítnul rezolutně frontman. „Kvůli kryptofašistickým maloměšťáckým páprdům nevyměním punk za nějakou komerční břečku!“
„Víte,“ ozval se Bubák. „Já končím. Strejda mi dohodil fleka u policajtů.“
„Cože?!“ vyhrkl Degen.
Než však stačil náležitě odsoudit bubeníkův kryptofašismus, promluvil i Gazze:
„Já zas sehnal brigádu v jedný bance. Myslim, že je čas to zabalit.“
Toho večera punk zahynul.

Všechno začalo nevinně. Měl hlad. Taky se ten den nepohodl s mistrem. Potom se ve
rvačce zaleskl nůž. Prašnou turínskou ulici zbarvila unikající krev. S ní bohužel unikl lidský život.
Proto teď seděl v cele a čekal, až ho odvezou na šibenici. Hlad už nevnímal, najednou jakoby neměl prázdný žaludek vůbec žádný význam. Jediné, na čem záleželo, byla ruka, kterou svíral ve svých dlaních.
Už se vyzpovídal. Pomodlil se za duši muže, kterého usmrtil, i za tu svoji. Prosil za odpuštění a za blízkost Boží. Snad Pán pochopí, že zabít nechtěl.
"Držte mě, done Bosco," prosil mladík před cestou poslední.

Oslava vítězství byla komorní. Generál vzal Orn do důstojnického salónku na Monitoru, přizval kapitána i komando a prakticky za střízliva si povídali. Padla i otázka, kde se vidí za pět let.
Mistr chtěl dát v Řádu výpověď a vařit pivo.
Kaamu lákal průzkum hyperprostorových tras ve Vnějším okraji.
Komando plánovalo střílet grázly, protože za pět let ještě ve starém železe určitě nebudou.
Orn se viděla v posteli vedle RC-7470 a horko těžko vykoktala nějakou blbost, zatímco rudla až po špičky lekku.
Svorně doufali, že válka bude minulostí, a dočkali se už za čtyři. Načež byli během čtyřiadvaceti hodin všichni mrtví.

Mělo ho to napadnout.

Ještě si pamatoval toho nervózního kadeta, ne o moc většího než blaster, ze kterého ho učil střílet. Křikem se u něj moc zvládnout nedalo. Ani násilím. Jako dítě se zavřel do sebe, jako starší začal rány oplácet.
Ale trocha laskavosti?
Přejel mu rukou vzhůru po zpocených zádech a pak zapletl prsty do jeho vlasů. Dots to bral jako pobídku. Možná nebyl moc zkušený, ale měl horkou a šikovnou pusu a dost nadšení, kterým všechno doháněl.
Usmál se. Tahle tréninková metoda byla možná neortodoxní, ale přinášela výsledky.

I když měl sobeckou chuť si ho ukrást pro sebe.

Žila byla princezna
nade všechny líbezná
a o tu se, je to tak
zajímati začal drak.

Pravda je že nejen o ni,
v celé zemi stvůra honí
každou pannu co už svět
vídá víc jak šestnáct let.

V zemi vládne panika,
kdekdo hořce naříká,
jen princezna hloubavá
v klidu stále zůstává.

Žere panny? Rada snadná,
prostě nezůstane žádná!
Myšlenka je skvělá vskutku,
jen ji přetvořit do skutku.

Povolal král rytíře,
ale je to k nevíře,
namísto do boje směle
zamířili do postele.

Že dali na její rady,
žravý ještěr chcípl hlady.
Zpráva však jiná přišla trůnu:
Obětí jsme baby boomu!

Když je jaro ještě pouhým tušením, probouzí se Mistr Jeřábí šat z hluboké meditace. Jeho nedostižná mysl se vynořuje pomalu, stále ještě pluje hlubinami všehomíra, proplétá se výšinami osudů a zákonitostí, kličkuje mezi tajemstvími. Něžně se protahuje bytím, dotýká se jemných tlukotů srdcí. Uvnitř něj probíhá souboj mezi touhou rozplynout se a splynout, stát se vším a ničím, a touhou prostého života. Tu jasný zpěv skřivana rozsoudí zápas a bělovlasá hlava pokorně přikývne.
Mistr vejde do zahrady a zaboří ruce do úrodné prsti. Ještě není čas vzlétnout k obloze jako drak, zatím je nutno zavrtat se do země jako červ.

Absolutní idiot. Krystalizace omylů moderního přístupu ke sportu. Stačí se na něj podívat a hned se člověk sám cítí trapně. Je jako trenér ze stupidních amerických filmů o partě zoufalců, co se dostanou na vrchol, protože věří v sami sebe. Byl to mistrovský tah, třešnička za rozvodem. Omyl všech omylů, ale výhra pro ni.

Idiot, co se mazlí s trávníkem, jako by nevěděl, že se na něj neleze. Ale omluví se a zeptá se na jeho jméno. Usmívá se a záleží mu na někom, kdo se jenom stará o hřiště. Možná je omyl, ale Nathan je rád, že tu je.

Žít s Lenkou znamenalo dům plný harampádí - snítky tlachatice v oknech (odhání černíky), krabičky od sirek na stole (pro luskounky, potřebují na rozmnožování místo, kde se můžou hezky namačkat).
Žít s Lenkou znamenalo čelit tempu, které nejde udržet (musíme hned do Belgie, dneska ráno tam pozorovali pouklice!).
A žít s Lenkou taky občas znamenalo cítit se zbytečný a neviditelný (promiň, ty jsi něco říkal?).

Ale taky to znamenalo se každé ráno probouzet do světa prozářeného úsměvem, přemisťovat se v objetí a usínat za melodie jejího hlasu. Znamenalo to mít se s kým smát i s kým plakat. Znamenalo to všechno.

"To má být mistr Yoda?"
Místo odpovědi po něm Zap hodil kouli papíru. Mířil doprostřed čela, ale prosvištěla Zipovi kolem ucha.
"To nepoznáš Hello Tooku?" Znechuceně ukázal na zubaté, pomačkané cosi. "Mercy mě nutí je vystřihovat, abych si zlepšoval jemnou motoriku." Zvedl ruku. Prsty se mu občas samovolně zacukaly. "Podle toho, co říkal, mě modoval totální idiot. Bylo by asi snazší je uříznout a namontovat nové. Dráty na to v páteři už mám."
"Kdyby z tebe měli uříznout všechno nešikovné, moc z tebe nezbude," poznamenal Zip.

Napodruhé měl Zap o dost lepší mušku.
Naštěstí to byly nůžky s kulatou špičkou.