Zapomenutý čert

Mates rázoval po dvorku a dumal. Před chvílí mu ta... ta... babizna poťouchlá usekla jeho parádní ocas ometák! Pravda, byl vlastně rád, protože ty kalhoty po jejím nebožtíkovi vážně chtěl a náramně mu slušely, ale bolelo to. Necita jedna. Aspoň, že ty lívance s jahodami pak dostal.
A přitom, co všechno už pro ní udělal? Přestal strašit (stejně si nepamatoval, jak na to), už dávno nepouštěl síru, kalafunované blesky ani pekelné pšouky, nechal se přejmenovat, kožich si vytřepal a vypral, dokonce i dříví a dobrotu sekal, a tohle má za to! Ale ta její jídla... za celých svých 700 pekelných let nejedl takové dobroty. Nejdřív mu, poté, co se k němu nastěhovala (a odmítala vymajznout) na udobřenou a zastuzený krk uvařila plný hrnec výborné houbové polévky. Pak ty chlupaté knedlíky, lepenici a uhlířinu, mňam. A co teprve když napekla... třeba ty tvarohové buchty s rozinkama! To stálo za to.
Chtěl by jí taky udělat radost. A tu kostkovanou čepici by tak rád nosil... V mžiku se rozhodl: strčil roh do díry v buku, zapáčil, v hlavě ho bolestivě louplo... a roh odskočil jedna báseň. Chvilku na to i druhý. Radostí poskočil. Jsou oba nadobro fuč! Nemohl se dočkat, co na to Plajznerka řekne. A hlavně, co sladkého dostane za odměnu.