Arknights

"Už je noc, a zítra brzy ráno naše loď opouští Kazimierz. Z posádky pár lidí chybí. Neměli bychom je jít hledat?" Zeptal se člen ochranky.

"Ukaž..." Doktor klidně prochází seznam. "Hmm, Margaret Nearl... Přeci tu je doma. Nebudeme jí to kazit. Můžeme vždy odjezd o pár hodin odložit."

"Normálně je dochvilná. Co ji mohlo zdržet? Nějaká party?! Snad není v nebezpečí..."

Ve starém domě slavného rytířského rodu na druhé straně města se svítilo jen v jedné místnosti. Ve velké knihovně. "Tak ráda bych si je na loď vzala všechny... Když tuhle dnes dočtu, tak si s sebou můžu vzít jinou."

Joyce otevřela oči. Data na obrazovce se nezměnila. Pořád spala.

"Ten drahokam je váš?" Podívala se na Doktora, a pak za něj, někam do dálky. "Až ho jednou budete chtít zpátky... Čekají vás tři úkoly. První úkol je ho najít. Tam, kde byl, už dávno není. Sova ho vidí, gazela slyší, čarodějka cítí. Poté... Tři vládci řeknou, jestli jste drahokamu hoden. Jednomu jste sloužil, další jste zradil, jen třetí může názor změnit. Poslední úkol je nejlehčí. Stačí se jménem představit."

Joyce zase zavřela oči, a dále spala.

"Co to mělo být? Tohle ještě nebyl ostrý test. Čip jsme ani nezapojili–"

Meteor prolomila mlčení. "Máš prý schopnost poručit světlu. V Sargonu při písečné bouří jsi prý zářila jako druhé slunce."

"Courier při vyprávění přehání."

"A to světlo, hřeje? Jestli je jako slunce, tak hřeje. Kdyby nehřálo, tak je jako měsíc."

Nearl byla na otázky zvyklá. Může zářit každá zbraň, nebo jen její meč? Jak ostrá je čepel ze světla? Má stejnou schopnost i její sestra? Na tohle se jí ještě nikdo nezeptal.

"Nevím. Já ho necítím."

Natáhla ruku, a z dlaně vyslala malý, zářivý paprsek. Jako malý plamínek.

Meteor se natáhla, a dotkla se plamínku dvěma prsty.

"Hřeje. Je to jako..."

Písečná bouře ustala, jako by nikdy nebyla. Ještěráci se stáhli, věděli, že vítr neustal na dlouho. Nearl z brnění sklepla vrstvu písku. "Elysium, jak jsou na tom vysílačky?"

"Dělám na tom. Mají tu rušičku."

"Sakra. Jako kapitán musím všechny spočítat."

V týmu jich bylo sedm, zbytek na opačné straně budovy. Nearl ji proběhla rychle.

Kolem Mizukiho ležela těla ještěráků. Tři.

Podenco kontrolovala Gummy měřák na zápěstí. Pět.

"Někde mají vlastního ostrostřelce," ze střechy řekla Kroos. Šest.

"Kde je Courier?"

Ticho.

"Tak kde je?!"

S poryvem větru prosvištěl Nearl kolem hlavy šíp. Mrak písku je dostihl, a zase nebylo vidět nic.