Velvet Goldmine

Vyšetřující detektiv rázoval pódiem sem a tam. Už teď ten případ nesnášel. Nejen že měl dobrých osm tisíc svědků - většinu natěšenou svěřit se se svými pocity Daily Mirroru - navíc chyběla vražedná zbraň. Nemluvě o těle.
Ví se jen, že výstřel vyšel od balkona napravo - alespoň podle svědků, co nebyli úplně sjetí. To je pro rekonstrukci dost málo.
“Nesu kafe!” snaživý konstábl klusal přes plochu hlediště. “Blbej případ, co?”
“To teda,” kývl detektiv.
“Koho vůbec oddělali?”
“Jednoho zpěváka. Přihřátýho. Dcera ho zbožňuje. Prej vypadá jako mimozemšťan.”
“No,” uchechtl se konstábl. “Pokud nenajdeme tělo, můžete jí říct, že odletěl zpátky na Mars.”

„Doba je plná –„ začal Ray.
„- zvláštních, neuvěřitelných, úžasných -“ pokračoval Billy.
„- existencí,“ dokončil Pearl.
Malcolm neřekl nic, jen dlouze potáhl z cigarety. Studio se topilo v namodralé mlze a Artura, usazeného na samém okraji staré pohovky, to nutilo ke kašli. Přesto by odpřisáhl, že nikdy v životě nebyl šťastnější. Londýn. Svoboda. A hvězdy na dosah.
„Třeba Brian Slade,“ řekl plaše.
Ray vyskočil. „Ano! Brian je naprosto neuvěřitelný!“
„Zcela uctíváníhodný,“ pokračoval Billy.
„Neochvějně originální,“ dokončil Pearl.
„Anebo Curt Wild,“ řekl Artur.
„Ovšem Curt je šílenec,“ ušklíbl se Ray.
„Na vedlejší koleji,“ pokračoval Billy.
„Ztracená existence,“ dokončil Pearl.
Malcolm vypustil souhlasný kouřový signál.