Tracyho Tygr

...sluncem vyprahlé
Fandom: Tracyho tygr (a vlastní spleen)
Pozn.: Nadpis je parafrází veršů z písnička Jarka Nohavici - Sloní hřbitovy (a pěkně mě štve, že se tam nevešel celej)
Každý z nás přichází na svět s tygrem. Některý má podobu černého pantera, jiný připomíná opelichanou kočku domácí. Jen málokterý se dožije dospělosti. Někdy ho zabije mámin křik, častokrát tátova uštěpačná poznámka, jindy přečtená kniha a vůbec nejčastěji nějaký neopatrný kluk nebo holka, jejichž tygr si toho vašeho ani nevšimne. Obvykle tygr postupně chřadne, zmenšuje se, nakonec se tiše vytratí a vy si toho ani nevšimnete. Můžete být šťastní. Protože když tygr zemře v jediném okamžiku, v tom bodě časoprostoru, kdy vám pohled, slovo nebo gesto propíchne srdce skrz naskrz, pak jste ztracení navždy. Nikdy nic už nebude jako dřív.

Fandom: Tracyho tygr, kniha Williama Saroyana
Poznámka: Dneska to nějak není ono, tygr asi potřebuje víc než jen sto slov...
Thomas Tracy měl tygra. Byl to sice černý panter, ale co na tom, pro Tracyho to byl tygr. Měl velké bílé zuby.
Včera se Thomas s tygrem procházeli v parku. Neměli k tomu žádný důvod, kromě toho, že byl pěkný den.
I dnes byl krásný den. Thomas přenesl poslední pytel s kávou, a pak zamířili znova do parku.
Kolem chodili lidé, ale nikdo neměl tygra. A když, obvykle měli zrovna napilno nebo byli moc daleko.
Tygr se rozhlížel a něco hledal.
Thomas si toho nevšímal. Vymýšlel slova nové písničky.
Když ho nic nenapadlo, vstal.
"Jdeme na kávu."
Uajííí, řekl tygr.